BŘEZEN

21. BŘEZEN (pátek)

- Když nedávno biskup Josef Hrdlička navštívil Ostrožskou Lhotu, slyšel jsem od něj mimo jiné tuto pěknou větu: "Bůh promlouvá na velmi tichých vlnách." Často na tuto větu myslím, zdá se mi natolik výstižná, že je k ní skoro zbytečné cokoliv dalšího dodávat. Říká snad úplně všechno, ten, kdo chce, může na ni své srdce "naladit", ten, kdo nechce, může své srdce naladit na jiné vlny - v tom je naše svoboda srdce vlastně nekonečná a každému z nás dává mnoho možností...Sám na sobě cítím, jak obtížné toto naladění je, kolik zvuků a ruchů kolem všude nás je, kolik rozptýlení na nás číhá na každém rohu. A paradoxně o svátcích je možná tohoto rozptýlení ještě více než kdykoliv jindy...Snímek, který vám nabízím dnes, vznikl v místech, kde bylo možné velmi tichým vlnám naslouchat. V kostele v Uherském Ostrohu předvedly své vystoupení děti z místní křesťanské mateřské školky. Bylo to vystoupení působivé, děti takřka v tichosti připomínaly onen odvěký příběh ukřižování a vzkříšení, a jediné, co bylo slyšet, byl hlas holčičky, která příběhem provázela. Přál bych vám být na místě...

- Víc se rozepisovat nebudu, snad bude na to čas v příštím týdnu už na nových stránkách, nyní přichází spíše čas ztišení než mluvení. Přeji vám pokojné prožití svátečních dnů mezi svými nejbližšími, pokuste se zastavit a naladit srdce na "své" vlny....

17. BŘEZEN (pondělí)

- Tento snímek (ano, je to jakoby stín ženy) jsem "pořídil" v Ostrožské Nové Vsi, kde začala o víkendu další zajímavá výstava, tentokrát fotografická. Bude trvat do 21. března, tak se zkuste stavit v budově obecního úřadu, kde je výstava k vidění. Vzpomínám tady sousedy z Ostrožské Nové Vsi, protože bych rád upozornil, že to, co tam dělají na "poli" kultury, je obdivuhodné - a téměř nikdo z okolí se jim nemůže rovnat. Několik málo nadšenců uspořádalo a ještě uspořádá opravdu řadu zajímavých akcí, které mají velký smysl a zasloužily by si početnější návštěvnost. Rozepíši se o kultuře v Ostrožské Nové Vsi zřejmě v časopise, nyní na tom nemám čas.

- Rád bych ale podotkl, že naše Slovácko nesmírně potřebuje akce, které se neskládají pouze z akcí typu různých koštů, ochutnávek, zpívání, juchání či tančení - ti, kteří mě znají, ví, že to nemyslím zle. Slovácko a lidé na něm ale nesmírně potřebují seznámit se s vlivy a souvislostmi, které je můžou dál obohatit, které je třeba na určitou chvíli vyvedou z kruhu zaběhnutých akcí a myšlení. A to, co dělají v Ostrožské Nové Vsi, ale také třeba ve Veselí nad Moravou (například nyní o víkendu seminář indonéského a japonského filmu) nebo v Uherském Ostrohu, je úžasné a potřebné! Takovému "vlivu" by se měli poddat především mladí, protože zejména při komunikaci s nimi je cítit, jak žijí ve svém omezeném světě a jaké klapky na očích mají. Je to strašlivá škoda, a to především pro ně samotné!

- Že nemám ale nic proti koštům a dalším "oddychovým" akcím, dokážu hned následně. Když se podíváte na odkaz OSTROŽSKÁ LHOTA, najdete tam článek o připravovaném koštu slivovice. A zkuste si ho přečíst i vy "nelhoťané", místní mužský sbor se chce pokusit uspořádat košt jinak, než je zvykem, což stojí za pozornost. Otázka je, s jakým zájmem se to setká u lidí...

- V sobotu jsem se byl podívat rovněž na ochutnávce švestek pevných i tekutých v Louce - čímž opět podávám důkaz, že proti tradičním akcím nic nemám - účast byla obrovská, v sále nebylo k hnutí. Do Louky jsem ale nejel kvůli ochutnávkám, potřeboval jsem si nafotit a nahrát něco do časopisu. Nejvíc mě tady ale nakonec zaujala jedna mladá studentka filozofie, lépe řečeno, její hlas, patřil sestře primáše Jožky Staši, a zpívala opravdu nádherně! A neměl bych opomenout ani dalšího zpěváka, mladý kluk, houslista Stašovy cimbálovky, jméno neznám, zjistím a tady napíšu..

- A když jsem u zpěvu, v neděli 30. března si můžete poslechnout nejlepší dětské zpěváky našeho regionu. Bohužel si ale budete moci vybrat jen jedno místo, ve dvě totiž začínají zpěváčci Veselska ve Veselí, ve tři Hradišťska v Uherském Hradišti. Nevím, jestli nešlo obě akce více sladit...

- Z Louky jsem pokračoval do Velké nad Veličkou, režisér Břetislav Rychlík tam vůbec poprvé ukazoval svůj nejnovější film...Napíši o něm více později, možná dám i něco do časopisu, teď se nějak nedokážu na film dívat z odstupu...

- Jinak, pokud jde o akce, stále více poznávám, že o velkém množství z nich se dozvídám až po skončení. Nešťastné dělení našeho regionu na dva okresy a kraje, v kombinaci se špatnými stránkami různých obcí, a k tomu ještě nepříliš dobrá propagace řady akcí, vedou k tomu, že prostě mít přehled o kultuře v okrese Uherské Hradiště a Hodonín není jednoduché (myslím tím hlavně menší akce, které přitom až tak malé ve skutečnosti nejsou)...

- Neměl bych také zapomenout na aktualizaci stránek, to nejzajímavější pro Lhoťany, a zejména sportovní příznivce, najdete hned na úplném vrchu stránek, jde o výměnu fotbalového trenéra. Tak, koho z vás zajímá sport, zkuste se podívat...

- Tak to je asi všechno, v hlavě mám přetlak mnoha a mnoha dalších věcí, ale nebudu vás s nimi otravovat...Možná prozradím jen jednu drobnost, na kterou se těším - v Hluku začínáme pracovat na knížečce o jízdě králů, kterou bychom měli dát během tří měsíců dohromady - už se na tuto práci nesmírně těším! Snad se mi podaří vystihnout, čím vším je Hluk zajímavý (tedy především jeho nedávná i dávná historie) i v čem spočívá krása tradice jízdy králů...

10. BŘEZEN (pondělí)

- Tak jsem si říkal, že teď mi začne konečně nejšťastnější období (což je období, kdy nemusím s nikým mluvit a jen si v tichu psát), ale bohužel mi nedává spát poslední pětistovka neprodaných časopisů. Pustil jsem se do jejího rozprodávání a zdá se, že možná ani ne týden po vydání nového čísla bude celý náklad rozprodaný! A to jsem ještě nezapojil "nástroje" na pomoc s prodejem časopisu, jako jsou plakáty nebo obecní rozhlas. No, raději pryč s optimisty, pro ně svět nebyl "postaven", časopis úplně vyprodaný asi nebude, ale i tak je jasné, že si ho lidé kupují rádi. Tentokrát jsem vděčný i obchodníkům, bohužel narážím pořád na jednu potíž. Místo, aby si vzali více kusů, berou si třeba jen deset, dvacet kusů, a pak - když se u nich náhodně zastavím - jen tak prohodí, že časopisy už nějaký ten den nemají. A když jim nabídnu další, diví se, že je něco takového možné...

- Pokud jde o víkend, objel jsem pár míst na Ostrožsku, konkrétně jsem se byl podívat v Blatnici na košt vína, V Ostrožské Nové Vsi na výstavu, ve Lhotě na besedu s biskupem Hrdličkou a v Hluku na dobročinný prodej, ale o všech těchto akcích bych chtěl spíše napsat až na nové internetové stránky, které jsou před dokončením - a samozřejmě něco z těchto akcí najdete i v třetím čísle časopisu. Pokud bych měl nyní referovat jednou větou, bylo by to asi nějak takto: V Blatnici bylo na koštu pěkně, do sálu šlo krásné slunko a vzorky prý byly vynikající (jako obvykle jsem musel abstinovat), pokecal jsem se šéfem zahrádkářů (což jsou v Blatnici vesměs stejně vinaři) o místním vinařství a domluvil si reportáž s jedním vyhlášeným vinařem (vše bude v časopisu), výstava historických dokumentů v Nové Vsi je trošku skromnější, ale zajděte se podívat, najdete tam i jiné věci než staré listiny, obdivuhodné ovšem je, jak se tato vesnice "kulturně rozjela", ve Lhotě jsem byl pro změnu poněkud zklamán malou návštěvou na postním setkání, arcibiskup Graubner nepřijel, místo něho se objevil biskup Hrdlička, jeho setkání s mladými stálo za pozornost i přemýšlení, napíši o tom příště, no a Hluk, to byla jedna velká radost, perníky byly za chvíli rozprodané (viz www.mestohluk.cz), Hlučané sesbírali jednadvacet tisíc korun, nepotěší to? A jelikož jsem si nedal v pátek, sobotu ani neděli jediné večerní zprávy a ani na nedělní debaty jsem neměl čas, hned jsem měl pocit, že svět není tak zlý...

- Víc psát nebudu, stejně jsem čím dál víc přesvědčený, že toto psaní žádný smysl nemá a měl bych s ním velmi rychle skončit...Ještě bych neměl zapomenout na naše lhotské fotbalisty, kuci byli áž na Slovensku a přivezli si prohru, prý hráli nedobře, takže už cítím, že se nad lhotským fotbalem rozprostírá stále větší a silnější pavučina skepse a pesimismu, což je vždycky nejlepší způsob spustit kaťata ještě před brodem. Jednu takovou chmurnou řeč o lhotském fotbale jsem si vyslechl už dnes brzy po ránu. Co k tomu psat, když člověku táhne na čtyřicítku, začíná cítit kosti v těle, zadýchávat se a na sportování nemá čas? Jak bych proto mohl radit právě já, když nejlepší rada je utíkat na pomoc přímo na hřiště? Tak tedy alespoň takto varuji před černou náladou, sezóna teprve začíná, dokonce je ještě čas na přípravu a trénování, postavení v tabulce není tak hrozné, situace některých soupeřů může být ještě horší, proto - hoši do toho! Hlavně se nenechte rozhodit řečmi okolo! A vy Hlučané nám kurnik pustěte z béčka aspoň jednoho hráče, už jsme se na něj ve Lhotě těšili a váš trenér byl prý na poslední chvíli proti, tolikrát jsme vám pomohli, tak nám také jednou pomožte! Není nakonec ten trenér také Lhoťan? :)

- A teď už opravdu nic nenapíšu, jdu "nabírat" texty a fotky do květnového časopisu, téma: staří sportovci, o kterých se dnes už neví, přičemž to starý nemyslím nijak zle, protože oni i dnes jsou to chlapíci, na kterých je vidět, jak je sport zocelil a dodnes je nezbavil osobního kouzla...

8. BŘEZEN (sobota)

- Hurá, hurá, hurá! Časopis Ostrožska a Horňácka je vytisklý i rozvezený po celém regionu! Ve středu jsem jezdil po Ostrožsku, ve čtvrtek po Horňácku, v pátek jsem rozvážel Hlucké noviny a od dnešního dne nechci o časopisech ani zpravodajích slyšet jediné slovo! Měl bych sice udělat asi sto věcí na podporu jeho prodeje, ale věřte tomu - prodej čehokoliv po Horňácku z vás udělá ještě něco horšího než je třeba vymáčknutý citrón. Tisíckrát jsem slyšel, že Horňácko je prostě svébytný kraj svébytných lidí, tisíckrát jsem se o tom přesvědčil, tiscíkrát jsem věřil, že příště už to bude v lečems jinak, a tisíckrát jsem se při své zamilovanosti v tento kraj krutě mýlil. Když si na Ostrožsku každý obchodník vezme minimálně padesát kusů časopisu, a pak narazíte na téměř jedinou "obchodnici" ve Velké ( skoroměsto s třemi tisíci obyvatel! ), která vám řekne, "Tož já bych si vzala aj pět kusů," tak nevíte, jestli se nedopustit trestného činu vraždy. Horňáci se o nic nového nezajímají a jsou na to patřičně pyšní, a když už jde o nějaké čtení, tak si ho tak maximálně přečtou v hospodě - samozřejmě zadarmo a při odchdu ho vrátí. Jenže, jenže, jenže. Pak potkáte lidi, které by šlo nazvat písmáky, bohémy, folkloristy, osvícenci nebo kulturními nadšence, kteří se nemůžou dočkat druhého čísla čaospisu, a najednou to těm 99% Horňáků odpustíte. Jsou prostě svoji a nemá smysl s nimi hýbat - a možná pro ně ani něco psát.

- Ale abych nebyl k Horňácku nespravedlivý, suverénně nejhorší chování předvedli v jednom obchodě v Ostrožské Lhotě, tedy v mé málem rodné vesnici. Nevzali si jediný kus časopisu a ještě to udělali takovým způsobem, že mně zkazili celý den. Že já tam blbec šel, ale říkal jsem si v liduprázdném dopoledni, že budou vděční za každého zákazníka, který jim ve skutečnosti přináší šanci na zisk v podobě rabatu. Jó, tak to chodí, o iluze nepřichází jen básníci, i když si myslím, že básníci nebásníci, každý přicházíme o iluze především v tom místě, kde žijeme. Hned jsem si vzpomněl na starého dobrého nebožtíka Fridricha,osvíceného živnostníka a prostě muže první republiky, tomu totiž onen krám patřil kdysi dávno. I když jeho svět nebyl vyspělý jako ten náš, takového chování bych se od něj zcela jistě nedočkal. První republika byla holt něco jiného než tento náš blahobyt 21. století, kdy pochybujete, jestli se za těch skoro sto let pohnul svět spíš dopředu nebo dozadu. Poďme ale pryč ze Lhoty, cítím, že si nějak moc stěžuju, celkově jsem byl opravdu potěšený z prodeje časopisu, obchodníci už ho znali, mluvili o zákaznících, kteří se na něj ptali, a nakonec si odebírali pěkné počty kusů. Teď to chce ještě inzerenty a další reklamní partnery, kteří by se nebáli s časopisem spojit své jméno - samozřejmě při zachování jeho nezávislosti.

- Dost ale bolo časopisu, už tady o něm nenapíšu ani větu, raději dám dva odkazy, na které se podíváte určitě mnohem raději než na nějaké moje psaní. Jeden odkaz se týká ryb, druhé herce Nicholsona. Počítám, že ryby vás budou zajímat víc, takže video o tom, jak Čech chytl největší sladkovodní rybu ( TADY ), a ( TADY ) Nicholson podpořil rádobyprezidentku Clintonovou a okamžitě se postaral o jedno z nejvíce navštěvovaných videí na světě. Ryby jsem si ani nepřehrál, protože nadále považuju chytání ryb za jednu z nejzbytečnějších činností na světě...Ale lepším se - už uznávám, že u ryb si může člověk odpočinout od manželky :)

- Ale k vážnějším tématům. Když jsem korzoval po okolí, viděl jsem, jak moc tento týden náš kraj kolem Antonínka zasáhla zbytečná smrt dvou mladíků, jeden měl dvacet pět, druhý třicet šest. Psát podrobnosti nemá ceny, v obou případech zůstává strašná bolest pozůstalých a také omračující ticho těch, kteří znali právě pozůstalé nebo přímo tyto mladíky. Pokud chcete zavzpomínat, můžete v jednom případě postát u svíček, které už nesvítí v mírné zatáčce při vjezdu do Louky od Velké nad Veličkou, v druhém případě je toto "vzpomínání" složitější. Ale mohli by se do něj pustit možná někteří mladí, kteří tady u nás závodí v lihoVINÁCH a jiných voloVINÁCH způsobem, jakoby si mysleli, že na život mají třeba oněch pětadvacet let. Když jsem byl v týdnu zanést pár kusů časopisu do obecní hospody a uviděl velemračno mladých (zatímco nekuřácký prostor byl zamčený) začal jsem pochybovat o smyslu nedávného znovuotevření hospody...

- A ještě pozvánky. Při objíždění Ostrožska a Horňácka jsem jich slyšel mnoho, tak jenom v rychlosti a stručnosti. V Ostrožské Lhotě v sobotu postní setkání s povídáním o P. Antonínu Šuránkovi,v Blatnici košt vína, ve Velké za týden promítání nejnovějšího filmu Břetislava Rychlíka, v Louce košt trnek a jiných pochutin, v Lipově premiéra vyprodaného ochotnického představení, v Hluku ke konci měsíci velké krojované setkání s představováním krále,ale to už budou velikonoce a k těm se určitě ještě někdy vrátím. A pozor! Mnoho zajímavých akcí je v Ostrožské Nové Vsi, o většině z nich vám napíšu tady na stránkách a samozřejmě v květnu v časopise...

- Víc psát nebudu, jdu si číst něco z politiky, třeba o Čunkovi, z jeho návratů a nenávratů do vlády se stala fraška, ve které si její aktéři řekli o místo třeba právě mezi lipovskými divadelními ochotníky. Když si uvědomím, že místo časopisu bych psal třeba tisící článek na téma návratu Čunka do vlády, vyjadřuju autorům těchto článků svou nejhlubší soustrast - stejně jako autorům mnoha a mnoha a mnoha a mnoha a mnoha dalších článků...

- A ještě vám dlužím informaci, kdože je ten muž na fotografii. Je to pan Višenka, majitel tiskárny v Uherském Hradišti, chlapík, s kterým se v poslední době stále častěji setkávám při "výrobě" časopisu o Ostrožsku a Horňácku a kterému jsem stále více vděčný za jeho přístup k nám, "zákazníkům". Dalo by se říci, že je to muž staré školy, spíš nadšenec a fanatik, který chodí od rána do večera po své malé tiskárně, kouří jednu cigaretu za druhou a střídavě se rozčiluje nebo naopak je v dobré náladě. Nikdy mu ale nechybí takový ten zvláštní úsměv, který na něm vidíte, i když se zrovna děje něco, kdy mu hrozí ztráta mnoha tisíc. U pana Višenky sídlí i grafik Vladimír Šopík, s kterým časopis děláme a s kterým jsme se nyní i vrhli na místní zpravodaj. Prvním výsledkem jsou právě Hlucké noviny, protože už jsme se nemohli dívat na ty příšernosti, které mnohé radnice servírují svým občanům a přitom to vydávají za čtení..... Když jsem přemýšlel o časopise, věděl jsem, že kromě vydavatele musím majít především grafika a tiskaře, kteří budou ochotni se mnou nad časopisem sedět a třeba donekonečna hledat jeho co nejlepší podobu. Bál jsem se, že tady na Slovácku nikoho takového nenajdu, a teď jsem šťastný, že taková dvojice existuje. A to přesto, že jim někdy dávám zabrat a oni pro mě dělají určitě víc, než to, co jim zajišťuje smlouva na dělání časopisu. Právě spolupráce s nimi mi připomněla úžasné období v MF DNES, kde bylo vždycky hodně lidí, kteří jeli až nadoraz, kteří byli schopni dělat jakkoliv dlouho, protože vždycky jim šlo o to, aby byl výsledek co nejlepší. A stejný pocit mám nyní, i když má grafik Šopík ve smlouvě na časopis slíbeny peníze jen na deset hodin práce, neváhá pracovat, i když nad časopisem sedíme už dvacátou hodinu a pořád ještě něco vylepšujeme. Nebo když na Hluckýma novinama sedíme v půl čtvrté ráno v jeho chladné garáži u počítače a jedinou odměnou i motivací je opravdu snaha ukončit tradici mizerných místních zpravodajů...Je mi jasné, že mnozí se mnou nebudete souhlasit, ale trvám na tom, co jsem si zapsal už kdysi dávno - neexistuje nic vzrušivějšího než je práce. Samozřejmě práce, která nás baví a ve které vidíme smysl...

- Končím, končím, někteří mi zase vynadáte, že nepřidávám na stránky nové věci, ale nejde to, protože všechno "spolkne" časopis. Pokud jste ale sportovní fandové, sledujte alespoň sportovní část těchto stránek, Staňa Dufka na ně pravidelně dává své články ze Slováckých novin...To je vše, přeji vám krásný víkend!

3. BŘEZEN (pondělí)

- Po řadě dlouhých dnů jsem dokončil druhé číslo časopisu, jehož titulní stránku najdete také na titulním místě těchto internetových stránek. V elektronické podobě mám celý časopis, ale nemůžu ho tady umístit, protože "zisk" z prodeje časopisu je jedna z mála nadějí, jak zajistit napsání i dalších čísel. Pokud ale nejste z našeho Ostrožska nebo Horňácka, napište mi prosím, časopis vám pošlu. Stejně tak ho pošlu do všech místních knihoven a škol, protože na nich mi záleží možná víc než na cokoliv jiném. Mohl bych tady o čaospisu psát mnoho a mnoho dalších slov, ale zkuste si prosím raději jeden kousek koupit a napište mi, co si o něm myslíte.

- Rád bych vás také upozornil na ukázku z filmu Tajnosti, najdete ji po kliknutí TADY. Víte, já ten film mám móc rád, byl jsem šťastný, že získal v sobotu ocenění pro nejlepší český film roku 2007. Bohužel ukázka není dobrá, hlas herce Bartošky se k filmu vůbec nehodí, pokud byste chtěli pocítit atmosféru tohoto filmu, zajděte do kina. Je to film krásný, ale pozor, vy, kteří máte rádi "akci", raději zůstaňte doma, abych vám nemusel hradit vstupné :)

- Když už jsem u videa, zkuste se podívat také TADY. Je to stránka projektu Digináves, s Tondou Vrbou jsme točili jeden příspěvek v Nivnici. Jsem v něm docela hrozný, ale chtěl jsem vám ukázat, jaká správná atmosféra v Nivnici panovala, a hlavně - o jaký zajímavý projekt v Nivnici šlo. V Nivnici točil také štáb Folkloriky, jejich příspěvek je TADY . Pro Folkloriku mám slabost, co k tomu dodat? V obou reportážích - a všude možně jinde - je v hlavní roli Vlastik Ondra, který mně o víkendu napsal: ... mám den ode dne v posledních dvou třech týdnech stále víc narůstající pocit, že už je fakt přeondrované a sám sa začínám vnitřně pozorovat, lesti doopravdy nejsu narcista ... Snad se na mě nebude zlobit, že tuto jednu větu z celého mailu tady uvádím, ale dávám ji sem, protože možná napadá i některé z vás. Učitel Ondra je v kursu a ne každému se to určitě líbí. Jenže, co s tím? Takový je dnešní "mediální svět", jakmile někdo vyčnívá, stává se středem pozornosti. To je ale dobře - nebo není? Chtěl jsem Vlastikovi v humorné nadsázce napsat: šak počkaj, až ti budou volat před vánocemi do ankety, co si koupil manželce pod stromek, budou ti zvonit doma, že tě chtějí do rubriky bydlení nebo tě pozvou do soutěže Miss mokré tričko :) Ale vážně - jsem rád, že je "přeondrováno", protože nejpodstatnější přece je, že díky němu se k mnoha lidem dsotávají jeho projekty, nápady, myšlenky. A to je strašně dobře! A recept na "ondrománii"? No přece další "Ondrové! Čím více bude mít následovníků, tím větší bude šance, že média si všimnou zase někoho jiného. A taková štafeta je určitě prospěšná!

- Vše jsem po dlouhé době sledoval Otázky Václava Moravce a byl docela spokojený. Premiér, kterého zrovna nemusím, absolvoval cestu do Ameriky a Kanady, kde se setkal s lidmi,s kterými se setkat měl, řekl, co říci měl a udělal, co udělat měl. Takto se má chovat premiér svobodné země, jen tak budeme co nejdéle třeba od Ruska, kde si zrovna "volí" prezidenta po vzoru ruských carů. Opravdu ne, ruský medvěd nebo Medvěděv není nic, co bychom měli vítat s otevřenou náručí nebo širokým úsměvem...Ale nechci tady psát o politice, dobře vím, že mluvení o politice je tím nejlepším způsobem k doživotním nepřátelstvím...

- Na politiku člověk ale musí myslet, i kdyby nechtěl. Zvláště třeba v posledních dnech, kdy jsme "slavili" rok 1948 a brzy budeme "slavit" i rok 1968. Pozoruju zejména dobové týdeníky a opakuju si jediné: je to tak neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné...Tehdejší historické události známe dobře už dlouho, ale možná teprve ten odstup času a ony týdeníky dávají tomu všemu takovou zvláštní atmosféru...Ze stovek detailů uvedu jen jeden. Rok 1968, jeho první polovina, lidé v srdci Evropy se nadechují ke svobodě, ruský medvěd Břežněv se začíná ošívat, několikrát zvedne výhružně svou pracku, Saška Dubček se pořád ještě usmívá a usmívá, až rozdrážděný medvěd nakonec vycení tesáky a zahryzne se přímo do krku onoho národa. A potom - Bože, je to možné - tento medvěd s hustým obočím přijíždí do Prahy, krev mu ještě stéká po tlamě, zase zvedá svou pracku, ale dočká se volání slávy, mávátek, přeplněných ulic, objetí, polibků....Opravdu ne, čím méně máme s ruským medvědem a jeho "medvíďátky" společného, tím lépe...Ukázal to dobře i rok 1948, opět dobový týdeník, zasedání Rady bezpečnosti OSN, mnohé státy žádají prošetření událostí v Československu, má vzniknout nezávislá komise, nastává hlasování, pracka se opět zvedá, je proti a na desítky dalších let jasně říká, koho svírá v náručí...

- Ano, je to neuvěřitelné, neuvěřitelné, neuvěřitelné, někdy si říkám, že lépe jsou na tom ti, kteří se o historii nezajímají, kteří žijí dneškem a minulost považují za něco nedůležitého..Docela jim závidím, ale mně to nejde, ani jeden den mi to nejde, vracím se v myšlenkách zpět, pořád se vracím zpět... Dívali jste se před několika dny v televizi na Skřivánky na niti? Jak se vám líbili? Jak na vás působili? A jak podle vás působili na mladé?Ten dojemně smutný film, který je možná po menzelovsku trošku učesaný a historii ukazuje spíše jako poezii než jako gotwaldovské kroucení krků? A co jste říkali na Všechny dobré rodáky, jejichž režisér v sobotu získal Českého lva za celoživotní práci? To je možná ten nejlepší film, jaký kdy byl v Československu natočený, mnohokrát se mi vybaví onen večer, kdy všichni ti dobří rodáci se nádherně a bezstarostně baví, aniž by tušili, že politika a budoucnost je krutá, nůž už je naostřený a nelítostně řízne do všech jejich životů. Ale oni jsou ještě šťastní, mladí, silní, vychází z hospody, smějí se, těší se na život...Jenže ten už si je chystá jako své další oběti, které postaví proti sobě...