ČERVEN

29. ČERVEN (ČTVRTEK)

- Několik upozornění: Pro příznivce lidové muziky jsem vložil velmi zajímavou pozvánku do Kuželova, kde slaví tento víkend kulaté výročí a připravují móóóóc hezký program! Sám uvažujï, že se na milované Horňácko vydám, alespoň na hlavní program, byť bych byl nejraději v Kuželově od pátku až do nedělního večera...Pro příznivce fotbalu je na stránkách také jedna novinka, pod Ostrožskou Lhotou a fotbalem najdete zcela aktuální rozhovor s úspěšným trenérem našich lhotských fotbalistů Josefem Dominikem. Jen dodám, že ho mám rád pro jeho otevřenost, není moc lidí, kteří se vyjadřují takto upřímně o věcech kolem sebe...Pro příznivce turistiky máme novinku z poslední akce lhotských turistů, kteří o víkendu vyrazili na slovenskou Myjavu...

- A ještě jedno upozornění: Pokud máte chvíli času, klikněte si prosím na oficiální stránky naší Lhoty, adresa je - www.ostrozskalhota.cz - Najdete tady několik zajímavých informací a také jednu lahůdkovou novinku. Videozáběry z několika akcí u nás ve Lhotě...

28. ČERVEN (STŘEDA)

Ze Slovácka jsem si sice jako obvykle přivezl spoustu informací, inspirací, foteček i zvukových záznamů, ale všecko přehlušil začátek týdne, kdy jsem se musel hned po návratu vrhnout do povolebního psaní a parlamentního zpravodajství. Soustředění na Slovácko zmizelo v nenávratnu, ani nevíte, jak nesmírně moc mě to mrzí. Nic pořádného nedokáži v této chvíli napsat, proto alespoň přináším text spisovatele Ludvíka Vaculíka z úterních Lidovek o letošním ročníku Strážnice, nejlepší text, jakým zatím byl podle mého soudu o Strážnici napsaný.

Rád bych se také pokusil něco o Strážnici napsat, v hlavě mám také kosení na Horňácku, otevírání lidového domku u nás ve Lhotě, vystoupení lhotského Háječku ve Strážnícic a řadu dalších věcí, ale snad někdy později...Myslel jsem, že budu psát včera večer, jenže jsem usnul u fotbalu, probudil se až ve tři ráno, udělal naší Aničce sunarové pitíčko, které tak miluje, a zase usnul....

A tady je slíbený textík:

ZA SLAVNOSTÍ

Bylo veliké vedro. Všecka sláva - polní tráva. Ale každé léto se to opakuje, a vždycky je to pro někoho nové a pro jiného předposlední; to se právě neví. Tráva každého jara vyraší nově a možná si myslí, že nohy v ní jsou loňské.

Myslím, že oficiální označení „folklorní festival“ tu událost ve Strážnici nevystihuje úplně. Do festivalu, filmového, divadelního, hudebního, nemůžete vstoupit. Kdežto tu je to děj, v němž každý, kdo přijde, může nějak účinkovat. Strážnice si vypěstovala účinkující publikum: můžete tu prožít krásně tři dny, a nevidět ani jedno pódiové vystoupení. Toho vycvičeného publika je tolik, že ono si stvoří své zvláštní vědomí, odříznuté od skutečného světa, z něhož sem přišlo. Zdálo se mi, že těch lidí tu bylo zas víc než předtím: podle aut postrkaných všemožně všude.

Bylo veliké vedro.

A zdá se, že tu skoro každý zná skoro každého: co já tu srdečně pozdravil známých, které jsem nikdy neviděl! Byl jsem tu tentokrát naposledy, už podruhé. Nejde jen o tu sílu, kterou potřebujete, abyste šli, ale i o tu, kterou musíte mít, abyste všecko, v čem jdete, a sebe v tom, vnímali. Někdy mě míra vjemů zlobila a provokovala až ke křiku nebo k útěku. Musel jsem brzdit svou útočnost. Bylo to například ten večer, kdy „pod šancama“ hrála muzika Martina Hrbáče. Bylo to pořád stejné: nesedím tu už tři roky? Tam jsem uviděl dvě ženy, bíle oblečené, a matka byla své dceři tak podobná, že jsem to nevydržel a řekl jsem: „Dobrý večer, jezinky!“ Potěšilo je to, asi, protože druhý den, kdy jsem je nepoznal, se ke mně hlásily.

Cítil jsem, že i tady je doba a příležitost odpojit se: odejít ze své libosti. Totiž zvolit si sám tu chvíli. Protože pořád to trvat samo nemože.

A jak je ten Hrbáč pořád stejný! Mění se jenom jeho mladí muzikanti. Tlum lidí okolo muziky je vždycky stejný, a nevíš o těch, co tu letos už nejsou. Pomyslel jsem si, jak je to nespravedlivé, že život se vždycky týká jenom těch, co náhodou právě žijí: ale co ti ostatní? Kolik se tu uděje setkání! Za rok tu ti a ti dva zas budou, ale někteří ještě nevědí, že už nikdy. Napadlo mi cosi sumárního: jak jsou ženy i muži životu nebezpeční. A jako každého roku, to snad není jináč než zákonité, plaše se k muzice prodíral chlapec, měl housle, a když se už dostal za basistu, někdo z publika mu slušně hrubě řekl, ať to nekazí.

Také já jsem udusil svou ctižádost jít před muziku a začít horňáckou pěsničku, kterou oni neznají: Ty děvečko ze Ždánic. Až v pauze jsem Martinovi Hrbáčkovi řekl: „Majstre, kdy konečně zahrajete děvečku ze Ždánic?“ Já vím, proč ji nehrají: ona má jenom jednu sloku, oni by si nezahráli. Říkám to majstrovi každý rok. Teď konečně našel odpověď: „Zaplať a poruč si! Ale včil tady né!“ Vím, oni ji neumějí. Přišel jsem na to, co udělám. Jednou veřejně vytáhnu tisícikorunu a řeknu: „Chcu děvečku ze Ždánic. Deset slok!“

Včil, tady, ne. Až někdy příště, až sem zas přijdu naposledy.

LUDVÍK VACULÍK

25. ČERVEN (neděle)

Naprosto aktuální zprávička! Lhota prožívá velkou fotbalovou radost! Naši fotbalisté zcela nečekaně postoupili do vyšší soutěže - do krajské soutěže! Podrobnosti si můžete přečíst po kliknutí na OSTROŽSKOU LHOTU A FOTBAL. Najdete tady také informace o netypickém utkání, které se v naší vesnici odehrálo včera odpoledne za tropického vedra. Další zprávy i fotky najdete v těchto místech už zítra - snad :) A to nejen z fotbalu!

A pokud vás zajímá sport, klikněte také na TENIS VE LHOTĚ, najdete tady informace i fotečky ze sobotního turnaje žáků!
20. ČERVEN (ÚTERÝ)

Dovolená nám začala pořádným vedrem, s Aničkou moc na sluníčko nemůžeme, takže čekáme doma - alespoň v relativním chládku - na podvečerní "ochlazování". První dva dny jsem se věnoval především psaní a focení, výsledek tohoto snažení se pokusím umístit na stránky v příštích týdnech. Snažil jsem se trošku zachytit především v sobotu atmosféru kosení v Malé Vrbce na Horňácku, a v neděli pouť na Antonínek...Na pouť jsem šel od nás ze Lhoty už brzy ráno, nikde ani živáčka - akorát sedmaosmdesátiletá tetička Křiváková už čekala s velkým předstihem na ranní mši a chovatelé dávali seno králíkom, které měli na výstavě -, stoupal jsem do kopce k Antoníčku a říkal si, že krásnější cestu na světě neznám. Bylo nádherně, mohutné stromy přinášely osvěžení, pomníčky u cesty byly krásně upravené, dokonce i louku kolem nich někdo posekl. Myslel jsem na toho člověka, který si dal tu práci, aby takovým místům ještě zvýšil jejich důstojnost, a na dálku mu děkoval. Pouť se vydařila, jen z naší lhotské strany prý přijelo přes pětset aut, několik stovek jich stálo i z blatnické strany. Kázání na hlavní mši měl litoměřický biskup, myslím, že se mu moc povedlo,když jsem si potom vykládal s poutníky, nenašel jsem nikoho, kdo by měl výhrady. Samému se mně jeho řeč líbila, nahrál jsem si ho, přepíšu ho a dám sem na stránky, třeba tím nějakého "jedináčka" potěším....

Psal bych déle, ale jen jsem si odskočil do internetové kavárny podívat se na mejlíky, musím končit, zase někdy se ozvu. A pokud jde o náš lhotský fotbal, po kliknutí na OSTROŽSKÁ LHOTA a FOTBAL, najdete pár řádek k poslednímu utkání, které naši hráči hráli v neděli v Drslavicích...

Rád bych se ještě zmínil o tom, kolik akcí se u nás v malé Lhotě koná, kolik lidí nesedí doma na prdeli a nehledí jen na televizi, ale asi opravdu až příště....A také byl u nás v neděli ministr zahraničí Cyril Svoboda...A jeden klučina od nás ze Lhoty slouží až v Iráku....A...No, tak opravdu zase až příště více podrobností a více zpráv, pozor na sluníčko, hřeje přímo pekelně!
16. ČERVEN (PÁTEK)

Večer se přiblížil, začíná mi dovolená...Hurá, hurá, hurá!!!!!!!!! Cestou z pražského Smíchova se stavím doma pro holky a pak už vyrážíme směr Slovácko...Po nekonečných týdnech předvolebního a povolebního psaní se na odpočinek hóóóóódně těším, rád bych na Slovácku něco smysluplného vytvořil, ale uvidím...Možná s ženou koupíme i jeden malý domeček, ale musíme si ho teprve prohlídnout....Pokud se bude líbit naší malé Aničce, bereme ho :)

Mějte se hezkýýýýýýýýýýýýý!!!!!!!!!!!! A pošlete mi nějaký pěkný textík či fotečky ze Slovácka nebo jeho okolí !!!!!!

12. ČERVEN (PONDĚLÍ)

Těšil jsem se, jak dnes brzy nad ránem zasednu k těmto stránkám, ale dva bourající řidiči mi můj plán poněkud zkomplikovaly. Místo několika minut jsem tak jel (spíše se posouval v koloně) do redakce na pražský Smíchov přes hodinu, ranní pracovní porada je sice pořád ještě daleko, ale soustředění na psaní někam zmizelo. Navíc, kdy si vezmu balík pondělních novin a časopisů, najdu v nich tolik témat ke čtení, že ztratím soustředění k psaní už úplně. A pokud mi ještě nějaké přece jen zůstane, spolehlivě ho zničí dnešní fotbalové utkání s Američany, vůbec první na mistrovství světa! Dnes se na nic jiného soustředit nejde! Zvlášť, když se Paroubek s Topolánkem budou ještě pár týdnů okopávat než si plácnou nad nějakou domluvou...

U nás doma máme novinku, žena je informovaná o fotbale aktuálněji než já. Možná budu muset sepsat děkovný dopis Eurotelu, který jí posílá na mobil sms zprávy z mistrovství světa každou chvíli, čímž u ní vzbuzuje takový zájem o fotbal, jaký jsem já u ní nevzbudil za jedenáct let manželství. Když tedy odejde (či spíš uteče) zcela nečekaně trenér od mužstva Toga, moje žena to ví první. A když chci znát detailní problémy se zraněnou Barošovou patou, obracím se - samozřejmě - na ni. Každé pípnutí sms sice doprovází úsměvy, aby dala najevo, jakou důležitost těmto fotbalovým zprávám dává, já ale přesto tiše doufám, že z ní roste příští sportovní fanynka...

Snad to s ní ale nebude tak zlé, když jsem včera v Praze myslel na fotbal, který se hrál 300 kilometrů od nás, měl jsem pocit, že má muka chápe. A když jsem v sobotu myslel na tenis, který se rovněž hrál ve vzdálenosti 300 kilometrů, také se mi zdálo, že se mnou taktéž cítí. V tomto fotbale ani tenise sice nešlo o mistrovství světa ani Německo, ale přesto mi bylo líto, že jsem nebyl na místě. Pokud jde o tenis, hrál se na našich lhotských kurtech turnaj smíšených dvojic, pokud jde o fotbal, naši lhotští fotbalisté se loučili se sezónou před domácími diváky. Výsledky i podrobnosti najdete pod OSTROŽSKOU LHOTOU, těch fotbalových informací (od Staně Dufky ve výborné kvalitě) je hodně, tenisové zkusím nějaké sehnat...

Následující víkend ale přece jen Lhotu na vlastní oči uvidím, chystáme se tam s ženou i Aničkou na týdenní dovolenou. Mám sice v plánu několik desítek věcí, které potřebuji napsat, nafotit, nahrát a navštívit ve Lhotě i na celém Slovácku, ale zároveň jsem ženským slíbil, že budu myšlenkami i tělem s nimi... V sobotu brzy ráno chci určitě vyrazil na Horňácko, kde mají v plánu kosení, v neděli ráno bych rád navštívil pouť na sv. Antonínku, o týden později se chci podívat na folklorní festival ve Strážnici. Samozřejmě si vezmu sebou foťák, diktafon i zápisník, jen zatím přemýšlím, jak tyto pomůcky použít, aby to mělo co největší smysl. Už teď se ale nesmírně těším na lidi, které tam všude budu potkávat. Vlastně mám stále častěji pocit, že právě ono potkávání s lidmi, s lidmi, které v této chvíli ještě samozřejmě neznám, povídání s nimi, jejich focení, je to, co mi přináší největší vnitřní radost, byť někomu můžu třeba připadat jako podivín...I když je mi přitom jasné, že lidí se zajímavými tvářemi a zajímavým povídáním (tedy lidí originálních, kteří se neztrácejí v davu) ubývá, přesto jsem přesvědčen, že pořád má smysl chodit a takové lidi nacházet...

Ještě o jedné věci bych se rád zmínil. Nevím, jestli jste se včera dívali na televizi, ale pokud jo, mohli jste sledovat hned dva pořady z našeho Slovácka. Dokonce jsem si říkal, že Česká televize mohla dopoledne nazvat jako Slovácké. Ráno televize dávala Folkloriku, která byla tentokrát celá o bratrech Úprkových, hezky udělaný pořad, s velkým potěšením jsem si opět prohlédl obrazy Joži Úprky (například ty ze sv. Antonínku) a nově i sochy jeho bratra Františka, s velkou radostí jsem se dozvěděl, jak jejich rodná Kněždub nádherně opravila jejich rodný domek. A přitom jsem se usmíval, když starosta Kněždubu mluvil o tom, jak ne všichni ve vesnici byli rozhodnutím opravit domek nadšeni.

Vzpomněl jsem si na naši Lhotu, kde opravu jednoho domku (byť ne s takovým slavným rodákem jako v Kněždubu), rovněž doprovázely obrovské debaty i nesouhlas. Čas se ale posunul a právě nyní v sobotu 17. června bude domek ve Lhotě slavnostně otevřen. Myslím, že to bude docela velká sláva, hodně se bude zpívat a snad ne moc mluvit, těším se. Chápal jsem ty, kteří byli proti rekonstrukci, ale patřil jsem k těm, kteří považovali rekonstrukci za bohulibý počin, z něhož mám obrovskou radost. Teď už jde jen o to, jak bude využit ten náš lhotský, sám jsem zvědav...

Od sobotního televizního rána jsem se dostal úplně někde jinde, tak ještě rychle k televizi. Druhým nedělním slováckým pořadem byl seriál Slovácko sa nesúdí. I když jsem ho vidět snad podvacáté,byl jsem opět nadšený. Milovníci "umění" by možná mé nadšení nasdíleli, ale myslím, že by se nad seriálem ani nepohoršovali. Hrozně moc by mě zajímalo, co říkají seriálu lidé, kteří ze Slovácka vůbec nejsou a  třeba u nás ani nikdy nebyli. Jak asi na ně působí komické postavičky, neustále oblečené do krojů? Pro zajímavost snad jen dodám, že seriál se točil i u nás ve Lhotě, dodnes žije několik pamětníků, kdysi jsem si plánoval, jak natáčení tohoto seriálu podrobně zmapuji, včetně povídání s jeho účastníky, ale myslím, že už k tomu nedojde... Ale bylo příjemné vidět například teď v prvním díle, jak rozjuchaní krojovaní svatebčané jedou na vozech po Antonínku a poté sjíždějí k nám do Lhoty...

Snad jen dodám - milí diváci, kteří nejste ze Slovácka, nemyslete si, že chodíme v krojích a dny trávíme s demižonem v ruce. Ani na svatbu se neoblékáme do krojů, ani na vozech nejezdíme. Svatby jsou u nás stejné jako všude jinde. Povětšinou nudné, se svatebčany, kteří se tváří ukrutně ustaraní, bez pořádného zpěvu, ale za to s nablýskanými auty, pokud možno co nejnovějších typů...
13. ČERVEN (ÚTERÝ)

Pokud by vás zajímal první tenisový turnaj u nás ve Lhotě, můžete kliknout na OSTROŽSKOU LHOTU a TENIS, Staňa Dufka mi poslal k průběhu tohoto nočního turnaje text i fotečky. Další turnaj se uskuteční už tuto sobotu 17. června, začínáme v jednu odpoledne, hrají se čtyřhry mužů, pokud jste ze Lhoty nebo okolí, určitě přijeďte. Můžu vám slíbit hezky strávené odpoledne, bude určitě co pít i jíst, případně poslouchat, kousek od kurtů se totiž bude slavnostně otvírat zrekonstruovaný památkový domek, přijede několik foklorních sborů. A pokud budete chtít sledovat v šest odpoledne české hráče na mistrovství světa s Ghanou, tak je můžete vidět na dost dobré plazmové obrazovce v hospůdce na hřišti, případně na plátně přes projektor, který slibuje kamarád Pavel Miloš (ještě jsem s ním nemluvil, tož nevím, co všechno ze Slovenska, kde "bačuje", vlastně přiveze).

Ještě bych rád napsal pár slov k vítězům sobotního turnaje. V souvislosti s vítězkou paní Adamcovou bych se chtěl zmínit o jejím muži, který musel překonat těžké zranění, v minulosti patřil mezi nejaktivnější hráče a teď už dlouhá léta nehraje. Právě on patřil k těm, kteří mě vlastně tenis učili hrát, a nejen hrát, učili mě také, jak se na kurtech chovat, od něj jsem slyšel poprvé v životě anglická slovíčka, která při hraní používal. Myslím, že od té doby cítím v krvi tenis jako fantastický sport gentelmanů, kde se na posvátných kurtech k sobě hráči chovají rytířsky, což se přenáší i na diváky, kteří nepoužívají sprosté nadávky a těší se z každého dobře zahraného míče. S panem Adamcem jsem na kurtech nestál sice možná už patnáct let, v posledních letech kvůli práci tenis už prakticky vůbec nehraji, ale přesto ten pocit úcty k tomuto sportu mi zůstane nadosmrti. Nedávno jsme se oba potkali na hřišti, on se procházel (kdo ho zná, ví, že to není procházka, ale spíš náročná sportovní chůze) a povídal mi o tom, jak ho srazilo auto, jak se ocitl v téměř beznadějním stavu, z kterého se dokázal díky rodině (a já dodávám: neuvěřitelné vlastní píli a vůli) dostat. Z osobní zkušenosti vím, že Lhoťané se na něj dívali a asi i dívají trošku jako na podivína (přece jen není úplně běžné každý den do vyčerpání kroužit kolem vesnice na kole nebo běžkách jako to dělal léta on), pro mě je to ale jeden u nejúžasnějších lisí, které jsem zatím v životě potkal. A hrozně mu držím palce při dalším uzdravování!

Rád bych ještě napsal slovo k druhému vítězi turnaje, Zdeňkovi Kotačkovi. Pamatuji si ho jako malého klučíka, který pobíhal po kurtech kolem svého otce. Toho otce, který je shodou okolností tím druhým vedle pana Adamace, kdo mě učil mít tenis rád. Je to už opravdu dlouho, svým způsobem je hrozné být pamětníkem, i jemu ale jsem vděčný, že jsem se v životě s tenisem potkal. A ani mi nevadí, že on nejčastěji ze všeho vzpomíná na to, jak těžko jsem nesl každou prohru, která končila slzami a boucháním rakety...

Tož konec vzpomínání, omlouvám se všem, že vás zdržuji předcházejícími řádky, ale chtěl jsem je dnes právě na toto místo napsat. A poslední věta je pro ty, kteří narazili na mé povídání ze včerejška, týkající se sms zpráv pro mou ženu z fotbalového mistrovství světa - s potěšením se od Eurotelu dozvěděla, že trenér Toga je už opět zpět u svého mužstva :) Hezký den!

5. ČERVEN (PONDĚLÍ)

Máte-li zájem, přečtěte si, jak naši lhotští kluci válejí fotbal. Móc hezky! Musíte ovšem kliknout na OSTROŽSKOU LHOTU A FOTBAL...Další věci budou následovat později....
2. ČERVEN (PÁTEK)

Haló haló, vážení přátelé, čtenáři těchto stránek, pokud máte pocit, že stránky pomalu umírají, není tomu tak. I když - upřímně řečeno, možná to tak vypadá. Buďme ale optimisté, omlouvám se všem, kteří mi mejlují, všem, kterým jsem slíbil vše možné, od poslání fotek, přes odpověď na mejlíky až po zveřejnění různých informací. Předvolební vichřice byla příliš silná, vzala mi čas, myšlenky i soustředění na vše krásné, co souvisí s těmito stránkami. Ale věřte - bude líp! Zítra mě ještě čeká popisování atmosféry v hlavním štábu ČSSD, v neděli psaní v redakci a pak, snad, přeci jen alespoň zdánlivý povolební klídek. V něm se chci na tyto stránky navrátit a pokračovat v řadě věcí, které by mohly alespoň některé z vás potěšit.

Z aktuálních upozornění bych vás rád upozornil alespoň na něco. Klikněte si na adresu www.ostrozskalhota.cz, což jsou oficiální stránky mé skororodné vesničky, najdete tady několik zajímavých aktialit...Můžete kliknout také na adresu www.higbic.cz, na ní najdete mnoho informací o výpravě osminásobného mistra světa v jízdě na vysokém kole z Veselí nad Moravou Josefa Zimovčáka na slavnou Giro d‘Italia. A mimochodem si můžete prohlídnout řadu krásných fotek, které nafotila Lenka Fojtíjková z Blatnice, členka výpravy a novinářka, se kterou se můžete potkávat na těchto stránkách... A pro příznivce lhotského fotbalu mám naprosto aktuální výsledek, Staňa Dufka mi dnes večer poslal sms zprávu, ve které píše, že naši fotbalisté vyhráli v Horním Němčí 3:1. Tedy - pořád mají šanci na postup do vyšší soutěže!!! Pokud se chcete dozvědět víc, klikněte na OSTROŽSKOU LHOTU a FOTBAL VE LHOTĚ....

Tak to je všechno. Nezapomeňte jít volit! Pokud jste poněkud znechuceni či odrazeni dosti drsnou předvolební kampaní a různými aférami, buďte v klidu. Jde o klasickou předvolební situaci, které se pravidelně opakuje, po volbách si všichni dají na čelo studené obklady a začnou se chovat poněkud jinak. Takže - rychle do volebních místností, než se ve dvě zavřou! Na další otevření budete muset čekat další čtyři roky!!!