Davidu Šmahajovi se ve Zlíně daří (28.11.2007)

ŠMAHAJ: MŮJ VZOR TOTTI

Blatnický odchovanec byl v mládežnických výběrech s reprezentanty Petrem Čechem a Hübschmanem

David Šmahaj (26 let), odchovanec blatnické kopané, měl letos v Axa aréně se zlínskou Tescomou na lopatkách Spartu. I když to nevyšlo, zažívá rychlý středopolař s přesnými centry jednu z nejlepších sezon ve své fotbalové kariéře.

Můžete popsat své fotbalové začátky?

S fotbalem jsem začínal v Blatnici. Přivedl mě k němu můj táta, který fotbal odjakživa miluje a sám jej hrál. Jako pro každého malého kluka, co začíná hrát, tak i pro mě byl fotbal něčím krásným. V Blatnici jsem střílel hodně branek, tak se rodiče rozhodli, že mne přihlásí do sportovní školy v Uherském Hradišti. Bylo tam už vše téměř zaplněné, ale pan Botek, který vedl tyto třídy, rozhodl, že mi dá šanci. Přijel jsem na jednodenní výběr, kde vždy hráli dva kluci proti dvěma na malé bránečky fotbal. Jenomže nastal opět malý problém, byl nás lichý počet a právě na mě nezbyl parťák a musel jsem hrát sám. Ovšem dokázal jsem zvítězit, a to asi byl ten důvod, proč jsem se objevil od páté třídy na sportovní škole v Uherském Hradišti.

Kdy a proč jste přestoupil z Hradiště, kde už jste měl nějaký druholigový zápas za sebou, do Zlína?

Do Zlína jsem přestoupil z Uherského Hradiště v sedmnácti letech. Do ligového dorostu osmnáctiletých si mne vytáhnul pan Mareček, který bohužel už nežije. Za všechno, co pro mě udělal, mu moc vděčím a patří mu díky. Důvodem mého přestupu do Zlína bylo, že měl odjakživa jednu z nejlepších mládežnických základen v Česku. Chtěl jsem tam dokázat, že mám na víc. Právě díky tomu a panu Marečkovi jsem se dostal do mládežnických reprezentací České republiky, kde jsem mohl hrát po boku reprezentantů, jako jsou Tomáš Hübschman a Petr Čech.

Pak přišlo hostování ve Vítkovicích a návrat do Synotu. Jak vzpomínáte na tuto dobu?

Byl jsem hodně mladý, a tak jsem přivítal půlroční hostování ve Vítkovicích, kde se hrála druhá nejvyšší soutěž. Chtěl jsem hrát a dokázat, že mám i na I. ligu. Poté jsem se vracel zpátky do Zlína, ale ozval se Synot a jeho nabídku jsem přijal. V Synotu nastaly časy lepší i horší. Samozřejmě jsem chtěl hrát za A-mužstvo, ale zůstával jsem často na lavici náhradníků a nastupoval jsem za juniorku.

V Uherském Hradišti jste poznal současného trenéra pražské Slavie Karla Jarolíma. Jaké máte na něj vzpomínky?
Tak na pana Jarolíma určitě nevzpomínám ve zlém, i když mezi námi nevzniknul moc dobrý vztah. Podle mne je to výborný trenér, určitě jeden z nejlepších v naší zemi.

V roce 2005 jste přestoupil do Kroměříže, kde se vám dařilo. Dal jste, tuším, šest branek. Proč padla volba právě na Hanáckou Slávii?

Nechtěl jsem jen vysedávat na lavičce a hrát za juniorku. Tak jsem přijal s radostí angažmá v Hanácké Slávii, kde byl výborný tým. Dařilo se nám. Po první sezoně jsem se stal kapitánem. To mne ještě víc povzbudilo a přišly také branky do sítí soupeřů. Obě sezony působili v Kroměříži skvělí trenéři – jak pan Pivarník, tak pan Minář. Ten je nyní ve Zlíně na postu sportovního ředitele. Hanácké Slávii a všem, kteří v ní za mě působili, jsem moc vděčný. Dali mi nový dech a chuť hrát.

V Kroměříži jste hrál sezonu a půl, pak si vás vybral prvoligový Zlín. Jaký to byl návrat po čtyřech letech?

Návrat to byl určitě hezký. Dá se říct, že Zlín mne vychoval a já na něj nikdy nezanevřel. Těšil jsem se nejen z důvodu, že mám šanci hrát konečně první ligu, ale i na kluky, které jsem znal z dřívějška. Trochu jsem se v duši obával, jak mě spoluhráči, okolí, trenér a celá veřejnost přijme. Věřil jsem si a dopadlo to v pohodě.

Za trenéra Hoftycha pravidelně hráváte, po třinácti kolech jste na 7. místě, před Olomoucí, Mladou Boleslaví a Libercem, se ztrátou jen sedmi bodů na pohárové pozice. To se asi před sezonou příliš nečekalo?

Trenér Hoftych mi dal šanci. Myslím, že jsem ji využil a nezklamal jej. Hrávám, daří se mně a celému týmu, od kterého určitě nikdo nečekal, že bude tak vysoko, i když nejsme ještě ani v půlce sezony. Věříme si, máme dobrý tým a budeme dělat vše proto, aby to bylo ještě lepší. Chceme dokázat, že se v lize se Zlínem musí počítat, a zavřít ústa všem, co nás pasovali na sestup z nejvyšší soutěže.

Jaké jsou cíle Tescomy? Myslíte si, že můžete v této sezoně zaútočit na pohárovou Evropu?

No přece chceme získat titul. Ale vážně, chceme hrát co nejvýš, nejlépe do pátého místa. Klidný střed je taky pro nás velmi dobrý.

Přesto, že se Zlínu letos daří, tak diváky fotbal příliš netáhne. Na zlínskou Letnou chodí méně diváků než na druhou ligu na Slovácko, čím to?

Tak to nevím, čím to je. Nejspíš je ve Zlíně na prvním místě hokej. Pokud ale budeme pokračovat dál v pohledné hře, s dobrými výsledky, tak věřím, že lidé budou chodit stále ve větším počtu.

Hráváte buď krajního nebo středního záložníka, které místo na hřišti vám nejvíce sedí?

Je mi jedno, jestli hraji z kraje nebo vprostřed, ale je pravda, že teď jsem si zvykl více z kraje. Tak asi tam se cítím lépe.

Kterého fotbalového úspěchu si nejvíce vážíte?

To, že hraji ligu a mohl jsem být v reprezentaci do dvaceti let.

Dal jste zatím jeden prvoligový gól, kde a jaké máte na něj vzpomínky?

Bohužel jen jeden, a to jsem jich mohl dát... Bylo to za trenéra Uličného s Brnem, v posledním kole. Naskočil jsem na posledních dvacet minut. Vašek Zapletal mi krásně přihrál mezi obránce, utekl jsem a placírkou trefil balon do rohu Lejsalovy branky a upravil na 3:0.

Máte nějaký fotbalový vzor?
Francesca Tottiho.

Pocházíte z Blatnice. Sledujete, jak se jí daří v 1. B třídě? Hrají za ni někteří z vašich spoluhráčů ze žákovských kategorií. Jak často se dostanete do Blatnice?

Blatnici teď vůbec nesleduji. Ani nevím, jak na tom je, jelikož domů se dostanu tak jedenkrát za měsíc.

Jaké jsou vaše fotbalové plány?

Určitě bych chtěl získat angažmá v zahraničí. Teď však musím ukázat ve Zlíně, že na to mám.


David Šmahaj
narozen 4. 11. 1981 v Kyjově
1988–92 Družstevník Blatnice
1992–00 Uherské Hradiště
1999–02 Zlín
2003 jaro – hostování Vítkovice
2003–04 Synot Staré Město
2005–06 Kroměříž
2006–... Tescoma Zlín

Text: Petr Turek
Foto: Martin Břenek