LISTOPAD - PROSINEC 2007

1. listopad 2007

Tak tedy začínáme. V historii těchto stránek se nyní pokouším přijít s něčím novým, co by šlo možná nazvat blogem, občasným deníkem, prostě zápisníkem, kde si budete moci i několikrát v týdnu přečíst vše možné, co souvisí se zaměřením těchto stránek.
Rozhodl jsem se začít fotečkama, které mám připravené na stránkách už dlouho. Najdete je v Paříži, u budovy UNESCO, a každému, kdo sem odkudkoliv ze světa zamíří říkají, že mezi kulturní světové dědictví lidstva patří také Slovácký verbuňk. Ve zdůvodnění se potom můžou Pařížané i turisté dozvědět, že existuje Moravské Slovácko, a tanec verbuňk je výrazem jeho kulturní identity.

Stránky
www.SLOVACKO.org (a nyní i tento blog) se pokoušejí tuto kulturní identitu "zkoumat" a mapovat. A to způsobem co nejvíce obyčejným, takovým, který se týká každodenního života lidí tohoto regionu. Vycházím přitom ze svého rodiště, Ostrožské Lhoty a jejího okolí, především tedy regionů s názvem Dolňácko i Horňácko. Víc je zbytečné nyní dodávat, sami uvidíte, pokud se budete vracet na tyto stránky i tento blog.

2. listopad

Šel jsem se podívat na zasedání správní rady Mikroregionu Ostrožsko, která tentokrát zasedala u nás ve Lhotě - nejdříve na obecním, potom v hospodě U Radochů a nakonec měla následovat návštěva solární elektrárny. Byl jsem přítomen jen na obecním, takže o tom můžu "podat" zprávu. Hlavním programem bylo promítání, dostavil se totiž zástupce jedné firmy a nabízel starostům mikroregionu nové internetové stránky, které by byly "zaměřeny" především na turisty.
Prezentace stránek byla dlouhá, detailní a zajímavá, a po skončení se zdálo, že starostové jsou rozhodnuti nové stránky mít - konkrétní firma by se nakonec vybírala ve výběrovém řízení. Cesta ke stránkám ale bude ještě dlouhá, především bude nutné sehnat peníze, které nejsou zrovna malé. Osobně si také myslím, že nové stránky jsou nezbytné, čím dál více turistů (ale nejen jich) využívá internet, jestliže Slovácko chce vítat mnohem více turisté, nemá jinou možnost.
Za pozornost určitě stojí snaha starostů "vtáhnout" do tohoto projektu také Horňácko a dokonce i sousední Slovensko. Konkrétně vesnici Trenčianská Teplá a její okolí, tedy místa jen kousek za Trenčínem. Pokud by si tedy zájemci v budoucnosti naklikali na internetu náš mikroregion, měli by zároveň jako na dlani také Horňácko a Trenčínsko. Přiznám se, že se mi takový sen nesmírně líbí, "spojenectví" našeho Ostrožska s Horňáckem, moravsko-slovenským pohraničím a slovenskou Teplou by měla zcela jistě velký smysl a přinesla by celou řadu možností. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Jen pro zajímavost, podívejte se občas na současné stránky Mikroregionu Ostrožsko (www.ostrozsko.cz), najdete tam mimo jiné brzy zápis z páteční správní rady i ze správní rady říjnové, věřím, že těch novinek bude stále více.

Jinak ještě jedna zajímavost. Z jednání odešel předčasně starosta Blatnice, jelikož ho v Blatnici čekal takzvaný kontrolní den na stavbě. Tato informace by v vypadala jako naprosto ptákovina, ale kontrolní den je důkazem toho, že v Blatnici je stále reálnější výstavba nové fabriky, která má přinést až 150 pracovních míst. Ale o tom napíši více zase někdy příště.

3. listopad

V sobotu jsem navštívil lhotský kostel sv. Jakuba, kde byla na pátou hodinu odpolední naplánována vzpomínka na našeho rodáka P. Antonína Šuránka. Byl jsem mimo jiné zvědavý, kolik lidí si jeho památku přijde připomenout, kromě mše totiž bylo naplánováno také promítání dokumentárního filmu právě o P. Šuránkovi.
No, zájem byl nakonec docela slušný, byť bylo poněkud bolestivé pozorovat, jak většinu zájemců tvořili ti, jejichž chůzi doprovází pomalý ťukot hůlky nebo berlí. Kde byla kupříkladu mládež? Nevím nevím, kdo bude vzpomínat na P. Šuránka za takových deset, dvacet let. Přitom jeho život není žádnou nudnou četbou, nebylo žádný člověk, schovaný někde v ústraní před světem, naopak, v jeho životě i slovech, která napsal, najdeme mnoho věcí, které nás můžou inspirovat a posilovat v našem životě. A to zejména v dnešním stále složitějším životě, kde má soukromá televize tu drzost nazvat svůj pokleslý pořad sloganem "Noví hrdinové". Copak musí všechna slova ztratit svůj původní význam, a to zejména v zemi, kde skuteční hrdinové byli sráženi na kolena, aby poté mnohdy umírali v zapomnění?

Byl jsem proto rád, když jsem se po skončení sobotní vzpomínky setkal s P. Pavlem Cahou, který přemýšlí nad tím, jak vrátit dílo P. Šuránka do dnešního života, jak toto dílo přiblížit nejen mladým lidem, ale také kněžím.
Pokud jde o sobotní vzpomínku v kostele, brzy se k ní ještě vrátím, uvidíte také několik fotek, na kterých bude rovněž zachyceno závěrečné setkání nad hrobem P. Šuránka.

Ještě jedna důležitá informace! Jedna vzpomínka na P. Šuránka proběhla už v úterý, kdy přijel i arcibiskup Graubner a řada kněží. Když kliknete na příslušnou adresu
(http://vkozub.rajce.idnes.cz/Pout_25_vyroci_P._A._Suranka/), najdete mnoho fotek, jejich autorem je Vratislav Kozub. A optimistický konec - dozvěděl jsem se, že při tomto setkání vznikla domluva, podle které se budou kněží setkávat v Ostožské Lhotě každý rok při výročí smrti P. Šuránka. Poprví tedy 4. listopadu 2008 v 15:00 hodin.

4. listopad

V neděli jsem se byl podívat na Horňácku, v Hrubé Vrbce byly hody. Byl jsem na nich vlastně už několikrát, mám tento zvláštní kraj velmi rád a vždycky si i rád pokecám s lidmi, kteří tam žijí. Letošní chasu tvořila děcka ročníku 1989, můžete si je prohlédnout na fotce, ke které brzy přibude několik dalších fotek. Nepatří k nim jen klarinetista, ten je z cimbálové muziky Petra Mičky, která ve Vrbce hrála a při focení stála opodál.
Bohužel každý rok poznávám, jak úžasná historie lidové hudby na Horňácku je už především jen historií, když jsem si povídal letos s děckama, od většiny jsem uslyšel, že buď nikdy příliš nezpívala nebo už od zpívání odešla. Nebýt tedy skvělých Mičkových muzikantů, bylo by při nedělní hodové obchůzce ve Vrbce takřka úplné ticho - tedy ne úplné, folklorní písničky totiž zněly z obecního rozhlasu. O to cennější ale je, že hodová tradice tady stále žije, že i letošní ročník hody uspořádal, byť jsem cítil, že je to stále obtížnější. Každý další ročník s tímto bude mít větší a větší problémy. Ale třeba se mýlím!

Pokud jde o samotnou muziku, ještě prozradím, že se nedávno vrátila z USA, kde hrála krajanům. Brzy se samozřejmě na těchto stránkách dozví zájemci o tomto turné mnoho zajímavého, kluci mi včera říkali, že chystají také společné setkání se známými, kde budou o cestě vyprávět. Také o něm najdete na stránkách podrobnosti.

O muzikách a muzikantech na Horňácku bych rád postupně připravil co nejzajímavější a nejpodrobnější psaní, například až z plakátku ve Vrbce jsem se dozvěděl, že 27. října křtila v Louce své CD Cimbálová muzika Jožky Staši. Dávám to tedy alespoň takto na vědomí, když budu vědět víc, povím to tady.

A ještě k Horňácku. I při shánění informací o letošních hodech jsem měl pocit, že to je kraj zcela svébytný a originální, s nimž se komunikuje hodně těžko. Například o hodech nebyly mimo Horňácko nikde informace, a když jsem se zkoušel kontaktovat někoho z Vrbky, dostával jsem od těch dobrých lidí odpovědi typu - oni sami hodařé neví, v kolik na obchůzku vyjdou...

V neděli také hráli Lhoťané poslední fotbalový zápas podzimu, jelikož jsem byl na Horňácku, čekal jsem s napětím na sms zprávu od Staně Dufky. Bohužel zpráva to nebyla potěšující, když jsem si ale tady na stránkách přečetl podrobnosti, pochopil jsem, že hráči dali do hry zřejmě maximum. Postavení v tabulce není dobré, zimní příprava nebude jednoduchá, ale - jak se říká - teprve těžké situace ukazují, kdo jaký ve skutečnosti je. Pod odkazem Fotbal ve Lhotě probíhá také k situace v lhotském fotbale zajímavá diskuse, která stojí za přečtení.

Nově na stránkách:
- Aktualizace blogu
- O tom, jak lhotští fotbalisté prohráli poslední utkání doma (Fotbal ve Lhotě)
- Další názory k fotbalu ve Lhotě (Fotbal ve Lhotě)
- O vandalismu na hřišti (Ostrožská Lhota)

6. listopad

- Nejdříve jedno "domácí" sdělení pro ty, kteří projíždění po silnici mezi Ostrožskou Novou Vsí a Lhotou: Dejte si hodně pozor na to, jak jedete, protože byste mohli skončit opravdu špatně! Místní dobře ví, o co jde, pro přespolní dodávám: Část silnice je totiž mokrá, blátivá a namrzlá zároveň. Důvod? Přesně nevím, ale dobří muži z místního družstva zřejmě se svými traktory soutěží s počasím o to, jestli sklidí řepu z pole dřív než přijde mráz. Podle situace z noci z pondělí na úterý usuzuji, že zřejmě lehce vyhrává počasí, protože ručička teploměru už byla pod nulou a traktory a další stroje stále brázdily rozlehlá pole - jak vypadala v té chvíli silnice nebudu raději ani upřesňovat. Jinak ale klobouk dolů před všemi, těmi, kteří už několik nocí sedí za volanty těchto mašinek...

- Nyní téma vážnější a podstatnější. I když dosti často média nespravedlivě vykreslují církev jako nějakou hamižnou mrchu (a čtenáři tomuto dojmu samozřejmě podléhají), ve skutečnosti je v ní mnoho úctyhodných lidí, kteří sice neplní stránky celostátních tiskovin, ale o to větčí úctě se těší ve svém okolí. Bohužel, mnozí z nich odcházejí, což je o to bolestnější, že jde o kněží, kteří svou statečnost a dobrotu ukázali v dobách nejtěžších. Jedním z takových byl P. Vladimír Tomeček, jezuita ze Strážnice, s kterým se v sobotu přišlo rozloučit obrovské množství lidí. Brzy na těchto stránkách uvidíte od Lenky Fojtíkové fotky z tohoto rozloučení a také několik slov o tomto knězi. Pěknou vzpomínku na něj, složenou z textu a fotek, jsem našel na stránkách www.nivnicka.cz, budu rád, když se mrknete. Dobrého člověka P. Tomečka můžete vidět také v televizi Noe, a to zrovna dnes od osmi hodin pěti minut večer a zítra v devět patnáct ráno nebo v deset večer. Co dodat? Snad bude mít Vladimír Tomeček v církvi (ale proč ne i mimo ni) své následníky. Kdybych chtěl být ironický, mohl bych dodat, že vzhledem k nezájmu Čechů a Moravanů o službu v církvi, to bude spíše nějaký následovník z Polska...

- A ještě trocha literatury nakonec. Už několik dnů se chystám čtenáře svých stránek upozornit na knihu Jana Nováka s názvem Děda. Minulý týden totiž získala Cenu Josefa Škvoreckého, a pokud alespoň trochu čtěte,dávám vám radu - zkuste to s ní. Je to nádhera! Hlavní postavou je děda, zdánlivě obyčejný, rozmrzelý a nemluvný muž, skoro byste řekli, takového musí čtenáři poslat někde do háje, jenže když budete knížku po přečtení zavírat, budete cítit, že tento stařík měl srdce dobrotivé a těžce zkoušené. Jako mnozí další, kterým bylo ukradeno jejich hospodářství a oni přestávali světu rozumnět. A zatímco malý svět kolem nich budoval a obdivoval revoluční slova, onen děda hřebelcoval po nocích tajně své koně, kteří už ve skutečnosti jeho nebyli. A když se mu chtěli noví družstevní vlastníci pomstít a poslali právě jeho koně na zabití, vydal se děda na nejtěžší svou cestu - myslím, že budete překvapeni, kam tato cesta vedla. Takový byl děda Jana Nováka, který sepsal zcela jistě jednu z nejlepších knih o padesátých letech...

- Tímto také děkuju Vaškovi Hájkovi, který mně knížku doporučil a dokonce i půjčil! A Vašku slibuju, že ji co nejrychleji vrátím! Stejně se těším až zase posedíme a domluvíme se, co zajímavého by šlo udělat :) Teď mě ještě napadá - právě Vašek a mnozí další mají před sebou docela velkou slávu. Rozmarýnka bude hrát! No, to jsem trošku přehnal a vlastně ani nevím, jestli to můžu prozradit. Na sobotu, v pět hodin odpoledne se chystá setkání všech, kteří v ní za dlouhé roky hráli. Bude to určitě setkání zajímavé a vlastně i unikátní, protože od vzniku Rozmarýnky uplynulo 30 let. Mělo by se i hrát, ale bude to spíše hraní komorní, jen tak mezi kamarády. Tak nevím, jestli za tuto "nepozvánku" nedostanu od organizátorů vynadané, ale já myslím, že když bude znít ze sálu dechovka a někdo se staví, tak to vadit nebude :)

7. listopad

- Na začátek dobrá zpráva-venku neprší ani nesněží a je dokonce docela hezky! Hned ten svět vypadává o kapánek optimističtěji. Rodilé Lhoťany žijící mimo rodnou obec informuji, že včera dopoledne poprvé začal padat sníh, který se brzy proměnil v nepříjemný déšť. V takových chvílích vypadá Lhota jako to nejhorší a nejopuštěnější místo na život, člověk potřebuje rychle najít důvod, proč má smysl tady zůstávat. Zastavil jsem se v mateřském centru, které se stává centrem vždy v úterý dopoledne, kdy se tady v Pastoračním centru P. Šuránka scházejí maminky se svými malými dětmi. Otevřel jsem dveře a - byl pořádně překvapený. Ty děti, které jindy běhají rychlostí molekul po místnosti a jsou prakticky neovladatelné, seděly hezky vedle sebe na židličkách a sledovaly nehybně loutkové divadlo. Dojemný obrázek! "Loutkářkou" byla paní Jelénková, vlastně už babička, taková babička, jakých kvapem ubývá, protože být babičkou v dřívějším slova smyslu je stále více nemoderní a nikdo se za takovou "postavou" nežene...
O samotných maminkách a dětech se už chystám psát dlouho, teď snad jenom dodám, že práv v mateřském centru se scházejí ty, které "bojují" za dětské hřiště ve Lhotě. Tedy za věc, která ve Lhotě měla být dávno a která je nesmírně potřebná! Jak jsem se dozvěděl, kolem sto tisíc, které se podařilo na tento bohulibý záměr shromáždit, už bylo využito, prostor, kde bude hřiště, je už upravený a také jsou tady první "atrakce" pro děti. Až budou další peníze, bude se pokračovat. Takže se k maminkám brzy na stránkách vrátím...

- Pod odkazem SLOVÁCKO najdete také fotky z rozloučení s P. Tomečkem ze Strážnice, které mi poslala Lenka Fojtíková. Poslala jich celou řadu, za což jí velmi děkuji, některé z nich jsem vybral a snad zajímavě seřadil. Zájemcům sděluji, že o P. Tomečkovi jsem psal tady na blogu už v minulých dnech, kdy jsem dal k dispozici také internetovou adresu, kde o něm najdou další informace.

- Ozvu se zase zítra, kdy udělám takový ohlašovací den, protože se mi nashromáždily pozvánky a anonce na různé akce v okolí.

9. listopad

- Tak to jsou někteří starostové na Horňácku, fotil jsem je ve čtvrtek dopoledne v krásné sportovní hale ve Velké nad Veličkou. Dávám sem tuto fotku tak trošku symbolicky, protože bych ji rád avizoval slib, že o Horňácku se budete dozvídat na těchto stránkách (a nejen na nich) víc a víc informací. Například ještě před Vánocemi by měl být k dispozici vůbec první zpravodaj Mikroregionu Horňácko a Mikroregionu Ostrožsko, který by měl lidem na Horňácku i Ostrožsku prozradit mnoho nového a zajímavého z našeho života u moravsko-slovenských hranic.

Také na svých stránkách se snažím myslet na Horňácko stále více, když se pod odkaz HORŇÁCKO podíváte, najdete tam nový text i nové fotky. Celá "rubrika" je navíc upravena fotkami tak, aby opravdu lákala ke čtení. Když jsem si dnes dělal v této rubrice jakousi inventuru, sám jsem kroutil hlavou nad tím, že za poslední čtyři roky jsem byl na Horňácku s foťákem opravdu velmi často. A počet fotek, které jsem tam udělal, šel určitě do mnoha tisícovek...

I včera, kdy jsem se starosty (a nejen jimi) mluvil, cítil jsem, jak velmi moc mám Horňácko rád a jak moc je třeba udělat pro lepší informovanost samotných Horňáků i obou zmiňovaných mikroregionů. Byť by se mohlo zdát z fotky, že starostové si v poklídku hrají v pracovní dobu volejbal, ve skutečnosti jsem při rozhovoru s nimi viděl, jak hodně se snaží život na Horňácku "vylepšit", kolik různých plánů mají a na čem všem pracují. Však se o tom všem brzy dočtete...

Horňácko je hodně vidět i na titulní straně, podívejte se na několik zajímavých folklorních tipů, mezi nimi je i den fotbalový, který se týká Velké a velké fotbalové euforie...

- Večer jsem se byl podívat ve Lhotě na obecním, kde už muzikanti z Rozmarýnky "profukovali" své nástroje, aby v sobotu všechno klaplo na jedničku. Snaha a chuť všech hráčů byla veliká, tak veliká, že snad ani nevnímali pořádnou zimu, která v sále byla. I když nevím, na teploměru bylo pod patnáct stupňů, tak je to zima nebo néjni?

- Také jsem si všiml, že na hřišti je opět nová velkoplošná obrazovka. Pro neinformované, tu původní někdo ukradl. Ten mě napadá, že bych se raději ani o takové novince neměl zmiňovat, ale mazat se mně to už nechce, navíc zloději snad ani internet nečtou. Nebo čtou? Docela by měl zajímalo, co to může být za lidi, kteří šlohnou nebo zlikvidují věc, která jim nepatří. Ale podobně by se šlo ptát u jiných věcí: Co to může být za člověka, který poničí střídačku na hřišti? Který ukradne kus fólie z pergoly hospody? Který odmontuje matičky z dětské skluzavky? A v neposlední řadě, který poničí sochu?

11. listopad

Za víkend se počet foteček poněkud rozmnožil a ani nevíte, jak mi je líto, že nemám čas se o nich nyní příliš rozepisovat. Proto jenom ve velké stručnosti, začnu od začátku.

První fotku jsem udělal v sobotu odpoledne ve Velké nad Veličkou, kde při fotbalovém utkání pořádně sněžilo. Ten obětavý klučina na záběru je brankář domácích, který se vrhl na úpravu hřiště, protože jinak rozhodčí hrozil, že utkání předčasně ukončí kvůli špatnému terénu. Jak utkání dopadlo si můžete přečíst už nyní pod HORŇÁCKEM, reportáž přináší Staňa Dufka. Podrobnější reportáž ,nejen o fotbale na Horňácku, najdete v připravovaném zpravodaji Mikroregionů Ostrožsko a Mikroregionu Horňácko. Nenechte si ho ujít!

Z Horňácka jsem spěchal do Ostrožské Lhoty, kde dechová hudba Rozmarýnka slavila 30 let od svého vzniku. K tomuto setkání se brzy vrátím, už nyní ale můžu napsat, že to bylo setkání milé a v některých chvílích až dojemné. Možná právě na takových setkáních si člověk uvědomí, jak život nesmírně utíká, jak je čas nemilosrdný a jak nesmlouvavě nám ukrajuje z našeho pobytu tady na zemi. Zrovna hudba je ale možná tím lektvarem, který nám alespoň na chvíli umožní, abychom na nemilosrdný čas, stárnutí i nemoci zapomněli a těšili se ze života, jakoby ani žádných třicet odžitých let nebylo.

Pod Rozmarýnkou najdete Janu Mikulcovou z Ostrožské Nové Vsi, která patřila k lidem, kteří svou práci ukazovali na vůbec 1. Moravském salonu v Uherském Hradišti. I k této akci se vrátím, pořádal ji spolek Moravské dědictví (doporučuji stránky www.moravskededictvi.cz), a myslím, že ji pořádal velmi dobře. Byl jsem se podívat v sobotu i v neděli, chtěl jsem si nafotit a nahrát co nejvíce tvůrců lidových řemesel tak, abych vás s nimi mohl v budoucnosti podrobněji seznámit. Při povídání jsem cítil, kolik zajímavých lidí se v Uherském Hradišti objevilo, jak rozmanité cesty je vedli k práci, kterou často jako jedni z mála dělají. Toho, co mě při tomto setkání napadalo, by bylo podstatně více, věřím, že se o tom brzy rozepíši. Na stránkách www.ostrozsko.cz se rovněž zmíním o těch, kteří do Hradiště přijali z našeho mikroregionu a Mikroregionu Hornácko. Bylo jich tolik, že mně bylo až líto, že nikdo z nich neprezentoval i své mikroregiony.

No a onen kašpárek a děti kolem něj, to už je fotečka z nedělního odpoledne v Ostrožské Lhotě. Záslužná akce! Připravily ji maminky kolem mateřského centra v Ostrožské Lhotě, kterým patří velký dík. Stejně jako sponzorům, jejichž jména i s dalšími fotečkami ukážu brzy na stránkách. Jo jo, sponzoři, taková vaše pomoc měla zcela jistě smysl, přál bych vám vidět radost dětí, myslím, že je a bude patrná i z fotek. Snad nešlo zdaleka o poslední akci pro malé děti ve Lhotě.

A poslední fotka? To je pan Cícha, vinař z Blatnice pod Svatým Antonínkem. Vyfotila ho (poněkud vážného) v neděli ve svém sklepě Lenka Fojtíková (díky jí!), která mi snímek včera večer poslala do mejlíku. Když jsem si od ní přečetl, jak pan Cícha ve sklepě nabízel takřka osamocen Svatomartinské víno, bylo mi to stokrát bližší než megalomanské akce, které se kvůli otevírání tohoto vína konaly po celé zemi. Jen jsem Lence musel odepsat - kdyby dal pan Cícha vědět, mohli jsme mu (i komukoliv jinému z našeho regionu) udělat na stránkách takovou reklamu, aby tak osamocený pod Blatnickou horou neseděl :)

19. listopad

Tak jsem definitivně pochopil, že nemám šanci doplňovat podrobně tyto stránky, tak jak bych chtěl. Zřejmě zůstanu ve většině případů jen u této "rubriky" Deník - blog, kde alespoň načtrtnu něco z toho, o čem nemám prostě čas se rozepsat podrobně...

Ta první fotka je ze čtvrtka, a je na ní většina účastníků otevření další části cyklostezky mezi Hlukem, Ostrožskou Lhotou a Uherským Ostrohem. Pokud se chcete podívat na celou fotoreportáž, kterou jsem k tomu nafotil a sepsal, klikněte na stránky Mikroregionu Ostrožsko: http://www.ostrozsko.cz/index.php

Na dalším snímku je samotný snímek místa, kde sídlí Mikroregion Ostrožsko, nafoceno brzy ráno v den, kdy poprvé přišel sníh (popelnici jsem chtěl ze záběru odstranit, ale je přidělaná řetězem.) Rád bych vás i tímto vyzval, abyste neváhali toto místo navštívit, najdete tady mimo jiné informační centrum, kde se dozvíte vše zajímavé o Ostrožsku i kulturních akcích v okolí, k dispozici je tady také internet. A pokud to nevíte - můžete si tady také objednat internetové připojení! A těm, kteří žijí v našem regionu, se pokusím brzy co nejsrozumitelnějším způsobem vysvětlit, k čemu takový mikroregion především je, jak může pomoci vám samotným či obcím a městům, ve kterých žijete. I když vám už teď říkám - je to pořádně složitá a zašmodrchaná věc, zejména pokud jde o "boj", který všechny ty regiony, mikroregiony, obce a města v celé zemi svádějí o evropské peníze...

Autorem třetí fotky je Staňa Dufka, který zachytil havárii autobusu v místech naší "slavné" elektrárny. Cesta do Ostrohu byla uzavřena, snímek je proto dělaný trochu z dálky, a ještě z auta. Z takového, jakoby drobného aktuálního dění na Ostrožsku by šlo dělat s klidem každodenní zpravodajství, jenže časově to bohužel nejde...Člověk zjistí, že ono dění je příliš rychlé a náš čas krátký. Jinak byste ve stejný den dopoledne našli na internetu nejen tuto fotku, ale třeba i fotku havarovaného auta o kousek dál, a k tomu ještě fotku vytopené ředitelny lhotské školy, kde prasklo potrubí. Myslím, že by o takové zpravodajství na internetu (samozřejmě doplněné mnoha dalšími věcmi) zájem byl, jen na Ostrožsku je už připojeno na internet několik tisíc rodin.

Čtvrtá fotka je tak trochu exkluzivní. Jako jedni z prvních si na ní můžete prohlédnout, jak vypadá vybavené apartmá právě v sídle Mikroregionu Ostrožsko. Jako první v něm bude bydlet na konci tohoto týdne režisér Jan Kačer s manželkou, který přijede besedovat s diváky. (Čímž vás zvu také na tuto besedu, bude v sobotu 24. listopadu v 15:00 na zámku). Nové ubytování by mělo ale sloužit především turistům a samozřejmě i komukoliv z vás, kdo budete mít zájem. Opět na stránkách Mikroregionu Ostrožsko najdete veškeré podrobnosti....Jinak ubytování je obrovský problém Ostrožska i sousedního Horňácka, tam naštěstí také přibylo několik nových míst. Starostka Hrubé Vrbky mi před několika dny ukazovala domek, který obec získala od státu, a ve kterém je hned několik desítek míst. Pokud tedy pojedete na Horňácko, neváhejte je využít.

Na dalších fotkách jsou už zajímaví lidé, které jsem minulý týden potkal. Na té první je starosta Suché Lozi Petr Gazdík, možná jste o něm slyšeli v souvislosti s tím, že příští rok si vymění na týden své křeslo s pražským primátorem Pavlem Bémem. Starostu Gazdíka jsem navštívil, a pokud máte chuť, můžete si přečíst článek, který jsem o něm sepsal na iDNES. Tady je: http://zpravy.idnes.cz/starosta-bema-u-nas-zamestna-uradovani-i-uchyl-fqf-/domaci.asp?c=A071116_124710_domaci_rb
Rád bych k němu ještě něco dodal, co v článku není, a co se nám, kteří píšeme zpravodajství, často stává. I když bychom chtěli někoho"pochválit", do článku to nedostaneme, protože prostě něco takového do zpravodajství - někdy bohužel - holt nepatří. Slýchal jsem to patnáct let, co jsem v novinách pracoval...
Když jsem do Suché Lozi jel, absolutně jsem netušil, co mě čeká, Petra Gazdíka jsem znal z jedné tiskovky z Prahy ze Senátu, kde starostové vystoupili proti olympiádě a nespravedlivému systému rozdělování daní. Gazdík mluvil srozumitelně a zajímavě, to byl můj základní pohled na něj.
Když jsem přijel do Suché Lozi, bylo hodně špatné počasí, skoro nikde ani živáčka, jen knězi chodili po ulici v rámci lidových misií. Obecní úřad jsem navíc nemohl najít, tak byl malý a nenápadný. Prostě dojem nic moc. Jenže, když jsem pak poslouchal povídání Petra Gazdíka, když jsme se nakonec projeli po obci, cítil jsem, jak nesmírně zajímavý člověk to je. K podorobnějšímu vysvětlování nemám čas, jen krátce. Před sebou jsem měl obětavého a optimistického člověka, nabitého energií, který dělá maximum pro své spoluobčany, a možná ještě něco navíc. Skauta, který šel do politiky proto, aby vlastně jen pokračoval ve službě lidem, starostu, který pracuje na řadě zajímavých projektů, starostu, který mluví jen v dobrém o svém předchůdci a lidech ve vesnici, člověka, který ještě učí zdarma zájemce pracovat s počítačem a také se věnuje dalším skautům. Později jsem také pochopil, že jeho úřad je malý a nenápadný, protože v domě, kde sídlí, dostaly prostor mnohé další "aktivity". Takové, které slouží opět lidem v Suché Lozi, počínaje třeba zdravotním střediskem a poštou, a konečně internetovou kavárnou a knihovnou, kde maminky chodí číst pravidelně dětem...Když jsme pak projížděli vesnicí a Petr Gazdík se zdravil s nezaměstnanými, kteří zrovna pracovali na obecním chodníku už po pracovní době, v duchu jsem skoro nevěřil vlastním očím. Když jsem odjížděl, nebyla to pro mě už ta nevábná prázdná vesnice, pochopil jsem, že ve skutečnosti je život v ní velmi pestrý.
Tak trochu s hořkým úsměvem dodávám, že článek nedopadl nejlíp, redakce si samozřejmě vybrala jako titulek zmínku o úchylovi, o kterém mluvil starosta v určitém kontextu návštěvy primátora Béma. Podstata článku tak byla obrácena k úplně něčemu jinému. Částečně jsem to ale chápal, novinářský pohled na svět a vnímání tohoto světa je mnohdy prostě jiné než u jiných lidí - někdy je to dobře, někdy špatně...

- A velmi rychle k dalším fotkám. Ten chlapík s kšiltovou je pan Hurhot, nynější "pán" nad Oborou, osamoceným územím mezi Ostrožskou Lhotou a Uherským Ostrohem. Brzy se o něm tady na stránkách dozvíte mnohem více. Zajímavý člověk, trošku odměřený, když jsem se s ním poprvé viděl, zdál se mi přece jen trošku chladný a odtažitý, ale když začal mluvit o své velké lásce - tedy koním, jeho oči začínaly jiskřit. Plány má velkolepé, koně nádherné a optimismus na rozdávání, kéž se mu podaří Oboru zvelebit, byl by to možná první člověk v její mnohasetleté historii, komu by se to podařilo...Ale slibuji, brzy se dočtete o panu Hurhotovi mnohem více, přidám i historii samotné Obory, také stojí za pozornost...

- Ten další muž, oblečený do bundy a nějak "divně" šermující rukama, je pan Martin Čambal z Velké nad Veličkou. Nebudu tady psát o něm nic, budu rád, když si přečtete článek, který jsem napsal pod odkaz HORŇÁCKO. Už ho mám skoro hotový, potřebuji ještě "dopilovat" detaily, večer tam bude určitě. Ten článek je tak trochu (nebo víc) poctou panu Čambalovi - vynikajícímu zpěvákovi lidových písniček, i Horňákům, kteří o víkendu nahrávali své CD ve Veselí nad Moravou. Právě tam jsem je v pátek večer a v sobotu dopoledne fotil a především poslouchal. Brzy proto na stránkách najdete ještě samotný text s fotkama o Horňáckém mužském sboru z Velké nad Veličkou, právě ten totiž své CD natáčel. O panu Čambalovi a jeho neodchodu z nahrávacího studia jsem chtěl ale napsat ještě předtím. Uvidíte proč....

- U Horňáků zůstávám i na další fotce. Nefotil jsem ji, je to fotka přímo z USA, kde v říjnu pobývala Horňácká cimbálová muzika Petra Mičky. Brzy na stránky přidám jeho povídání o této cestě i další americké fotky. Rád bych vám případně doporučil i zítřejší vydání týdeníku Naše Slovácko, kam jsem o cestě cimbálovky do USA sepsal článek.

- No a poslední fotka není ani z USA, ani ze Slovácka, ale z Brna. Ve čtvrtek tam byl večer časopisu Malovaný kraj, takže jsem tam samozřejmě uháněl. Na tomto časopisu mi totiž hodně záleží, nyní tady není čas na větší rozepisování, většinu z vás by to asi ani nezajímalo. Ale rád bych vám ukázal pana Křivánka, jen se na něj podívejte, takový člověk nemůže být špatný. Do Malovaného kraje píše a kreslí, tady na fotce pro změnu zpívá při cimbálové muzice. Snad se s ním někdy brzy setkám a napíši vám o něm více. Jinak bych vás rád poprosil - a myslím, že ne poprvé - abyste Malovaný kraj kupovali a třeba si ho i předplatili. Vychází jednou za dva měsíce a stojí 35 korun, myslím, že dát takovou částku jednou za šedesát dní není taková hrůza. Přitom pomůžete dobré věci, byla by hrozná škoda, kdyby tento časopis svůj neustálý boj o existenci nakonec prohrál. Mám k jeho obsahu výhrady, myslím, že by se měl dělat poněkud jinak, ale ze všeho nejpodstatnější je, aby vycházel dál. Pokud budete při čtení zklamáni, přijďte a já ho od vás odkoupím. Věřím ale, že si v něm určitě zajímavé počtení najdete...A samozřejmě nemůžu zapomenout na důležitou adresu: www.malovanykraj.cz

- Chybí mi fotka z toho nejdůležitějšího v minulém týdnu. Z připomenutí 17. listopadu 1989. Ale jak nafotit svobodu, jak zobrazit něco, co přesahuje veškeré ostatní dění a je společně se zodpovědností tím nejpodstatnějším v životě?

22. listopad

- Občas slýchávám, že psaní tohoto blogu od listopadu 2007 je zajímavé, leč má jednu chybu - mělo by být častější a tak i kratší. uvidíme, pokusím se tedy psát aktualizaci častěji a stručněji...Rád bych dnes proto ukázal kněze Stanislava Krátkého, kterého jsem takto vyfotil dnes ráno v kostele v Suché Lozi. Podle fotky si zřejmě řeknete, že jde o vážného a nepřístupného muže, který bude se svými dvěmi holemi dosti nemohoucí...

Jenže - velký omyl. Zkuste si ho zajet poslechnout, možností máte ještě několik. Zítra v osm v Suché Lozi a v půl paté v Bánově, a v sobotu v pět odpoledne opět v Suché Lozi. Nebo dnes v půl páté v Bánově. Skoro nevím, jestli psát více, jestli mi uvěříte. Musel bych totiž napsat - náš kousek Slovácka navštvíl muž, který je skutečnou osobností. A chce se mi dodat - protože je skutečnou osobností, a ne rádoby osobností typu "předních" herců, zpěváků či sportovců, známých z předních stránek novin či časopisů, téměř nikde se o této návštěvě nedočtete. Dál už nic dodávat nebudu, jen slibuji, že na svých stránkách o něm napíši více příští týden. Vidět ho a poslouchat je ale zážitek. Teď bych vás rád odkázal na adresu, kde jsem si kdysi dávno zmínil o prvním setkání s ním. Tady je, musíte ale číst až do konce: http://www.slovacko.org/home/?acc=nejslavnejsi_lhotan_

A ještě poslední slovo. P. Krátký přijel v rámci Lidových misií, a když jsem se díval na jejich nesmírně bohatý program právě v Suché Lozi a v Bánově, říkal jsem si, že takto zajímavý duchovní program je už opravdu k vidění jen na málo místech v zemi. A je potěšitelné, že tato místa zůstala alespoň u nás na Slovácku...Můžete se sami přesvědčit na těchto stránkách: http://farnost.banov.cz/main.php?site=article&IDa=152http://farnost.banov.cz/main.php?site=article&IDa=154

- Novinku najdete také pod OSTROŽSKOU LHOTOU a DĚNÍM V OBCI, ve Lhotě bude opět otevřena obecní hospoda, můžete se tedy podívat ještě před otevřením, jak se vevnitř změnila. Nejdůležitější bude ale její provoz, kéž by se její nájemkyni podařilo alespoň trošku vzkřísit "ducha" starých dobrých hospod, které kdysi byly centrem života a dnes už jsou na vymření.

- Pod Lhotou najdou zájemci také zprávičku a fotečky ze sobotní akce, sportovní příznivci si můžou pro změnu přečíst zajímavý rozhovor s fotbalovým trenérem a také aktuality z volejbalu.

26. listopad 2007

Tak tuto fotku mám rád. Mimochodem - všímáte si, jak ubývá charismatických, tedy "fotogenických" lidí?

- Tak si pomalu říkám, že s tím psaním opravdu skončím. Už v neděli večer jsem sepsal ono následující množství řádků, které vidíte, nakonec jsem je zablokoval a teď bych je nejraději hodil do koše. Ale budiž, byly napsány, byly zplozeny, mají tedy právo na život. S klidem mi za ně vynadejte, usmívejte se, posmívejte se, lámejte nade mnou hůl, hlavně ale zůstaňte svý. Nebo je raději nečtěte, postačí vám tato následující věta: Nové věci najdete pod odkazem OSTROŽSKÁ LHOTA a DĚNÍ V OBCI, pod odkazem HORŃÁCKO, pod odkazem STŘÍPKY ZE SLOVÁCKA, pod odkazem OSTROŽSKÁ LHOTA a VOLEJBALISTÉ. .A také na stránkách www.ostrozsko.cz, pod odkazem CO JE NOVÉHO. A nemůžu zapomenout na TIPY na hlavní stránce slovacko.org.....Tečka, bodka (nebo botka?), co víc psát, co víc fotit, stejně nechápu, proč pořád běhám s foťákem a píšu, měl bych toho už fakt nechat. Když vidím ty tisíce publikovaných a desítky tisíc nepublikovaných fotek, tak si fakt klepu na čelo. Je hrozné, jak člověk dokáže promarnit jeden život. Těch minut, hodin, dnů, týdnů, měsíců, roků, které věnujeme často naprostým zbytečnostem...

- No a tady jsou řádky, které jsem sepsal tak nějak pod "tíhou" víkendu už v neděli večer, ale říkám: Nečtěte je, o nic nepřijdete...Hezky pracujte nebo si klikejte jinde...

NEČÍST:

Vážení čtenáři i přátelé těchto stránek, nejdříve ze všeho bych vás chtěl "vyzvat" k jedné věci. Napiště mi prosím do mejlíku, jaký byl třeba pro vás tento skončený víkend, co dobrého jste prožili, jakého zajímavého člověka jste potkali, jaká "akce" se vám líbila, co nebo kdo by si podle vás zasloužil(o) zmínku a upozornění. Zkusme dát dohromady jakési "noviny" či záznamy pocitů vás, kteří žijete tady na Slovácku, chodíte mezi lidi, účastníte se kulturního dění, prostě žijete tady svůj život. Napište třeba jen několik vět... Když často otvírám noviny, třeba ty regionální týdenní či denní, cítím, že takřka nikdy vlastně nemůžou vyjádřit "ducha" onoho nesmírně pestrobarevného života kolem nás na Slovácku, nemůžou se dostat k našemu srdci a nemůžou ho nechat mluvit. Téměř vždy budou spíše velkým shlukem fotek a spíše "suchých" textů, v nichž dominují zpravodajské věty a citace, z nichž je cítit, že je píše někdo, kdo někam přišel nebo musel přijít, něco o tom napsal nebo musel napsat, a možná navždy odešel. Noviny prostě ani jiné být nemůžou... O to víc mi záleží na vás, kteří noviny nepíšete, a tedy můžete psát jen co chcete a o tom, co máte rádi. Zkuste to prosím, budu se těšit na mejlíku radekbartonicek@klikni.cz

- Odpusťte mi tento úvod, ale považoval jsem ho za důležitý. Jsem si jistý, že mnozí z vás byli o víkendu svědky či přímo aktéry mnoha zajímavých akcí, jsem si vědom, že mé víkendové i jiné "zážitky" jsou jen tou nejnepatrnější částicí velkého a nesmírně zajímavého lidského snažení tady na Slovácku. Osobně jsem byl nadšený především ze dvou "akcí" u nás v Mikroregionu Ostrožsko, obě se uskutečnily v sobotu, obě se týkaly mládí a z obou najdete také na stránkách fotky. Ta první proběhla odpoledne v Uherském Ostrohu, kde paní vedoucí knihovny vyhlašovala mladé čtenáře, kteří napsali nejlepší literární práce. Bylo nesmírně potěšující, že soutěže se účastnilo dvakrát více dětí (přes stovku) než v minulosti, stejně jako bylo potěšující poslouchat některé vítězné texty - budu se snažit, aby se tady na stránkách brzy objevily. Vím, že se možná někdo pousměje, proč píši jakoby o takové "maličkosti" jako je nějaká soutěž v nějakém městečku, jenže pro mě to je událost důležitější než leckterý, třeba fotbalový zápas, který sledují zaplnění tribuny. Knihovna je pro mě nekonečně podstatnější prostor než takový stadion, a literatura je pro mě svět s nekonečně větším prostorem pro fantazii a poznání než kousek oné zelené plochy, na které se prohánější fotbalisté. To neznamená, že bych neměl rád fotbal, ale bez fotbalu a mnoha jiných věcí by svět jistě mohl existovat dál, bez literatury a čtení by však zahynul. Proto mám takovou radost ze zmiňovaného oceňování mladých čtenářů a "pisatelů", navíc v Ostrohu byla celá akce doplněna hraním výborné cimbálové muziky při ZUŠ v Uherském Ostrohu (opět mladé a hodně dívčí cimbálovky). Tomu celému byl přítomen i herec Jan Kačer, který byl očividně dojatý - o jeho návštěvě napíši také, zatím si můžete prohlédnout fotky na stránkách www.ostrozsko.cz, pod odkazem CO JE NOVÉHO.

- A druhá "mladá" akce? Ta byla v sobotu večer,místní folklorní soubor Háječek vždy takto ke konci roku bilancuje a chlubí se tím, co umí. To zcela jistě stojí za pozornost, já jsem si ale tentokrát všímal především dětí, které chodí do jakéhosi "dorostu" Háječku, a to do souboru Kameňáček. Bylo jich tolik, že jsem je stěží počítal. A bylo vidět, že je tančení i zpívání baví, že je to něco, čemu by mohly zůstat věrní i ve svém dalším životě. Když budete chtít, podívejte se na fotky, a to pod OSTROŽSKOU LHOTOU a DĚNÍM V OBCI.

- Říká se, že děti jsou vždycky nadějí pro budoucnost, a o těch současných to platí možná ještě více než kdykoliv dřív. S tím, jak se svět nesmírně rychle mění a jak je stále více k nezastavení (protože sami lidé nemáme čas se zastavit), stoupá i obava, kam se vlastně svět ve své šílící rychlosti řítí. Lidové tradice, návrat k historii, návrat ke kořenům, znovuobjevování života našich předků, zpěv, tanec, to všechno jsou "brzdy", které by mohly tuto rychlost zpomalit, přiložit dlaň na naše rozehřátá čela a náš život zklidnit. Třeba právě tyto děti, ve Lhotě, v Ostrohu, ale také na mnoha dalších místech Slovácka, s tímto "zpomalováním" přijdou. A třeba to budou i děti z Blatnice pod Sv. Antonínkem, které fotila o víkendu Lenka Fojtíková. "Radku, ty dětské hody byly super," napsala mi Lenka k fotkám. které najdete pod odkazem STŘÍPKY ZE SLOVÁCKA na mých stránkách i stránkách www.ostrozsko.cz..

- Chtěl bych také brzy začít na stránkách uveřejňovat videozáznamy, protože přestávám věřit ve vypovídací "hodnotu" fotografií. Zejména u folklóru je videozáznam nenahraditelný, když na nějaké "akci" poslouchám muziku a celkové dění, a pak vidím fotky,je mi jasné, že fotky nedokáží onu atmosféru na čtenáře přenést. Potom si prohlížíme celé novinové nebo internetové stránky mnoha a mnoha krojovaných postav, aniž bychom pocítili , v čem je vlastně podstata takové "změti" krojů, kdo jsou vlastně ti, kteří toto exotické oblečení na sobě mají...

- Zase píšu dlouho, měl bych končit. Takže jen stručně, pod odkazem OSTROŽSKÁ LHOTA najdete také fotky z otevření lhotské obecní hospody. První fotky jsem dával už ve středu, další jsou ze soboty. Točil jsem také kamerou, takže až půjde dát videozáznam na stránky, dám ho tam. Co k tomuto otevření ještě napsat? Ve víru prolévaného piva a slivovice jsem fotil své zpívající a usmívající se skororodáky s vědomím toho, jak je život pomíjivý, jak my, kteří jsme hospodu po úpravě opět otvírali, jak jsme vlastně jen takovými dočasnými svědky její historie. Myslel jsem na to, jak tyto fotografie jednou zežloutnou a my budeme pro naše následovníky jen jakýmisi tvářemi, které už teď leží někde za kostelem. Budeme jen vzpomínkou, stejně jako ti strýcové a tetičky, které jsem v minulosti v oné hospodě výdával, také se usmívali, popíjeli, pokuřovali (ano, i teď je tam vidím), ale teď mi na ně zbyla jen tato vzpomínka. Všichni ti dobří rodáci, kteří prožívají své chvilky štěstí a radosti, jež se já snažím zachytit, protože je mám rád a chci být šťastný s nimi. Třeba jen chvíli, než přijdou všední dny, kdy hospoda bude prázdná a muzikanti v ní nebudou vyhrávat, protože za kostel budou doprovázet někoho z nás, kdo ještě nedávno tančil tam, mezi hospodskými stoly, ze všech svých sil, svou polku či valčík...

- To je všechno, vzpomeňte si prosím na mou prosbou a napište mi. Nebo mi pošlete i fotečky...Mnoho a mnoho jiného mi uteklo. Například v Hrubé Vrbce zpívaly v sobotu sbory z mnoha míst Slovácka, a nepochybuji, že to bylo zpívání a setkání "nejvyšší kvality". Horňáci, nestíhal jsem za vámi přijet, i když jsem to slíbil. Moc mě to mrzelo, moc jsem se těšil... V Ostrožské Nové Vsi pro změnu hrálo amatérské divadlo BLIC - a hrálo prý parádně! Nevěděl jsem bohužel o jejich hraní. (Tady jsou jejich stránky: http://www.divadloblic.com )...Proto poslední slova opět patří prosbě - víte-li o zajímavých akcích, dejte mi vědět. A pokud už proběhly, napište mi o nich, pošlete fotečky. Tady je adresa ještě jednou: radekbartonicek@klikni.cz

30. listopad

- Je radost vidět, kolik Lhoťanů (tedy spíše Lhoťanek) se u nás věnuje keramice. Pokud se chcete podívat, jak to v naší škole při takové jejich schůzce vypadá, klikněte na odkaz OSTROŽSKÁ LHOTADĚNÍ V OBCI...

- Když už jsem u Lhoty,rád bych ještě jednou upozornil na zajímavý rozhovor s trenérem lhotských fotbalistů pod odkazem FOTBAL, TENIS A VOLEJBAL VE LHOTĚ. A samozřejmě novinky se objevují i pod volejbalem, protože volejbalistům běží v tomto nevlídném počasí sezóna.

- Čeká nás víkend, mnozí Lhoťané zcela jistě vyrazí do divadla, nebo-li do obecního kulturáku kde se je pokusí pobavit naši ochotníci. Budu jim držet palce, třeba už jen proto, že se snaží vzkřísit krásnou tradici, která byla kdysi na vesnicích zcela obvyklá. Bohužel, jako mnohé jiné, už mnohde vymizela..A nemůžu zapomenout ani na novoveské ochotníky, kteří se představí na ještě "prestižnějším "pódiu". V neděli v šest hrají na malé scéně Slováckého divadla! Myslím, že lístky ještě jsou, takže do Hradiště vyrazte...

- A neměl bych zapomnět na Uherský Ostroh, kde je po celý rok mnoho zajímavých akcí-až bych řekl, že si toho Ostrožané neváží. Teď v sobotu 1. prosince například pořádá aktivní Občanské sdružení Galuškovo Slovácko od 17.00 hodin v zámku "Zpívání s Pagáčama a jejich hosty". Představí se ženský sbot Tetky, mužské sbory z Míkovic a O.N. Ves, cimbálová muzika Burčáci, Tancováček, spolek Ostrožanů a Vladan Najezchleba....Možná dobrý tip na začátek našeho posvátného i toužebně očekávaného měsíce...

- Jinak myslím, že můžu slíbit na příští týden několik novinek. Určitě dám na hlavní stránku tipy na zajímavé prosincové akce, a to jak na Ostrožsku, tak na Horňácku. Budu se také snažit měnit stránky www.ostrozsko.cz, hodně mi také záleží na vzhledu a obsahu stránek Hluku. Připravuji také vůbec první číslo Novin Ostrožska a Horňácka, upřímně řečeno, právě toto mi bere veškerý čas od rána do noci, snad v nich najdete leccos zajímavého...

- Tento týden rovněž proběhla jedna zajímavá akce, na které se podílel Mikroregion Ostrožsko. Do Uherského Ostrohu přijeli s prosbou zástupci Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici. O jakou šlo prosbu, se dočtete v příštích dnech tady na stránkách i na adrese www.ostrozsko.cz

- A poslední informace - rád bych na konci příštího týdne ukázal novou podobu stránek, které se rodí na jiné adrese než je ta současná...

22. prosinec 2007

- "Vidím kolem sebe tolik dobroty a ušlechtilé lidské činnosti, že moje víra v člověka je nadále silná," odpověděl jsem mimo jiné na anketní otázku okresního týdeníku Naše Slovácko (který mám rád), jestli souhlasím s tvrzením, že Vánoce jsou dnes jen konzumními svátky a obžérstvím. Nemyslím si to, a dokonce proti takovému tvrzení hlasitě protestuju. Možná protestuju jen proto, že jsem poslední měsíc prožil jen po vesnicích či maximálně malých městech (a tak se s konzumem nesetkal). Daleko spíše ale protestuju z toho důvodu, že toho dobrého jsem potkal za onen měsíc nesmírně mnoho a o mnohém dalším jsem si přečetl - musím ovšem upozornit, že jsem neviděl jediné večerní televizní zprávy ani nečetl první stránky novin.

- Psát o tom dobrém by opravdu vydalo za tisíce řádků a desítky fotek. V této chvíli ukazuju jen jednu fotku a připisuju několik řádků. Je to fotka z Malé Vrbky na Horňácku, z minulé neděle, z vánočního posezení. Přál bych vám být na místě. Jedna místnost, malá místnost, takový obecní "kulturáček", ozdobený stromeček, cimbál, malé varhany, muzikanti s houslemi a potom ještě mnoho dětí. Nic víc, skromná "akce", nikde nepropagovaná, uspořádaná jen tak z radosti pro ony děti a místní, kteří v této malé obci už skoro na hranicích žijí. Přesto "akce", která posiluje právě víru v člověka a ve vše neuchopitelné kolem nás. Muzikanti byli výborní, zpívali nádherně, venkovské děti měli pořádnou trému a ostych, na kterou ale při vystoupení zapomněli, paní učitelka Mlýnková z Kuželova je svědomitě připravila a při vystoupení za ně snad i dýchala. Na konci velký potlesk, prskavky a obrovská radost dětí ze skromných, ale o to více nečekaných dárečků.

- Jaké tedy svátky konzumu a obžérství? Jsem přesvědčený, že každý z vás, každý jeden čtenář těchto stránek by mi mohl povídat o ušlechtilosti a dobrotě, se kterou se v posledních dnech (ale jisto jistě nejenom v nich) setkal....Samozřejmě už slyším zase výtky, že jsem naivka a možná už úplný blb, ale zkuste mi mé přesvědčení ponechat. Můžete mi říkat i o opačných zkušenostech, ale možná bych vám odpověděl stejně jako ona žena, kterou jsem ve středu potkal v Lipově u kostela. "Pán Bůh nás chce mnět premíchané," říkala mně. Je to tak, dobří a špatní na jedné hromadě. Nebo možná ještě spíše, dobré a špatné v každém z nás, lišíme se jen v tom, kdo s tím špatným v sobě bojuje více či méně urputně, kdo má více či méně sil nebo možná nejspíše, kdo kolik měl v životě štěstí právě na to dobréa tomu špatnému nebyl tolik vystaven...

- Jak vidíte, zase se rozepisuji, a tak se tedy loučím s těmi, které nechci těmito svými slovy otravovat. Omlouvám se vám, snad najdete jiné důvody, proč na tyto internetové stránky chodit. Vám ostatním děkuji za trpělivosti pochopení, omlouvám se vám, že jsem se hodně dlouho neozval, ale měl jsem toho ještě více než kdykoliv dřív. Jsem ale rád, že tento můj nedostatek času měl snad nějaký pozitivní výsledek. Tímto výsledkem by měl být první časopis Ostrožska a Horňácka, stejně jako obecní zpravodaje Ostrožské Lhoty a Hluku. Už si představuji své dobré a vždy vstřícně naladěné kolegy z MF DNES, kteří by se jistě usmívali, kam že jsem se to vrhl. Myslím ale, že by mi nakonec uvěřili, kdybych jim oznámil své přesvědčení, že právě teď a v této chvíli se věnuji něčemu, v čem vidím hluboký smysl, hlubší, než si kdokoliv dovede představit. Cítím, že jsem sice teprve na začátku, ve všech třech (a možná v budoucnosti i více) případech jsem se pokusil "loď" nasměřovat správným směrem, ale pořád ještě jsme v přístavu a široké moře je před námi.

- Pokud byste měli zájem, časopis i oba zpravodaje vám pošlu mejlíkem k posouzení, jsem nesmírně vděčný za jakoukoliv připomínku, vše vznikalo dost v rychlosti, na první číslo časopisu jsem měl měsíc, zpravodaje se "tvořily" už po uzávěrce. Časopis se snad čtenářům za deset korun vyplatí, velmi důležité ale bude, jak se podaří číslo druhé, které můžete být teprve tím náznakem toho, jestli vznikne nějaké delší tradice nebo jde jen o něco nahodilého a rychle klesajícího ke dnu. Každopádně pro mě zůstává největší inspirací zlínský časopis pro kulturu a společenské dění ZVUK, k němu vzhlížím a vím, že první číslo k němu mělo hóóódně daleko. Inspirací je ale více, nezapomínám na Malovaný kraj, jehož poslední letošní číslo je zcela jistě lepší než ty předcházející, snažím se také pečlivě pozorovat to dobré, co vychází v týdenících či denících. A pokud jde o "tah na branku", nestydím se hlásit k učednickým létům v MF DNES. Občas se mi po tamní náročnosti a absolutní snaze jít za co nejlepším výsledkem stýská - čímž neříkám, že jsem jejím nekritickým čtenářem.

- Víc nemá možná smysl psát, těžko se na psaní tady soustřeďuji. V hlavě mám skutečně spíš vše, co souvisí s druhým číslem časopisu, navíc jsem slíbil pomoc s různými obecními zpravodaji i internetovými stránkami...K tomu všemu mám kolem sebe haldy a haldy novin, které si chci v těchto relativně volnějších dnech přečíst, ZVUK, Malovaný kraj, Národopisnou revue, Respekt, Reflex, Katolický týdeník, nepočítaně okresních a denních novin, a nekonečné číslo knížek. A to už nemluvím o mnoha skvělých pořadech v rozhlase nebo na některých televizních stanicích (kdo kupříkladu "vynalezl" skvělou satelitní stanici Viasat History?)...Také si chci promyslet, jak dál s těmito internetovými stránkami, nejrozumnější by bylo je po třech letech zastavit, ale sám nevím. Zejména, když cítím, že čtenářů není málo a počet nových "uživatelů" internetu i tady na Slovácku stoupá naprosto neuvěřitelným způsobem. Do konce roku se rozhodnu...

- Tak trochu tuším, že většina z vás by si nejraději četla nějaké aktuální informace, třeba tady o Lhotě nebo okolních místech, jenže má to smysl? Má smysl se tady například rozepisovat o tom, jak právě v těchto dnech lhotští radní hledají cestu ze šlamastyky s názvem Ekospar. Firma, která slíbila zaměstnat v lhotské průmyslové zóně osmdesát lidí zkouší asi trpělivost každého, kdo s ní někdy přišel do styku, ve Lhotě nezaměstnává skoro nikoho a ještě ke všemu hyzdí svou plechovou "kůlnou" vjezd k nám. Moc nechápu, proč lhotští konšelé této firmě dávají další a další šance, byť je mi jasné, že to není jednoduché rozhodování. Tak uvidíme, jestli firma dostane vyhazov, podle posledního jednání rady to ale vypadá na další šanci...Třeba sem oněch osmdesát zaměstnanců napochoduje podobně jako permoníci v krásném pohádkovém filmu Ať žijí duchové... Ono vůbec vše kolem lhotské průmyslové zóny by stálo za pořádné prostudování a napsání, ale čert aby se v tom vyznal - škoda, že jsem se nezeptal nějakého čerta, kterých bylo ve Lhotě před několika docela dost:) Takto jen musíme závidět třeba Blatničanům, kterým se tam bohatí investoři slétají jako včely kolem medu...Tož kurňa, vysvětlete mi někdo, jak je to možné?! My jsme aspoň slavní se solární elektrárnou, né? :)

- Víc dnes psát nebudu, těm z vás, kteří mají internet doma, bych rád vzkázal, že na stránky zabloudím před Štědrým dnem ještě jednou, chtěl bych dát na stránky pár vánočích tipů na procházky, třeba to bude někomu z vás k užitku.

- Zároveň chci MÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓC poděkovat každému, kdo si koupil zmiňovaný nový časopis, jsem vám ÓÓÓÓÓÓBROVSKY vděčný, dejte mi s tímto psaním šanci. HÓÓÓÓÓÓDNĚ děkuju také všem prodejcům čaospisů a vám, kteří mi s distribucí pomáháte. Je to mnohem větší fuška než jsem si myslel, možná ale jednou popíši svou zkušenost, kdy jsem časopil nabízel minimálně na sedmdesáti místech Ostrožska a Horňácka. Doporučoval bych to ale každému, kdo něco píše nebo se o něco podobného pokouší, navíc jsem náš rodný kraj zase o něco víc poznal a určitě to při psaní využiju. Prodej ale vypadá nadějně, přestože nemá smysl propadat iluzi, že například Horňáci nějak moc stojí o to, aby pro ně vycházelo nějaké čtení nebo si bláhově myslet, že u obchodníků uspějete s argumentem, že by mohli pomoci s něčím snad trošku "ušlechtilým". Noviny jako noviny, kus jako kus, čím větší bulvár a drbna, tím lepší prodej a tím větší zájem... Časopis o Ostrožsku a Horňácku? Vy jste se zbláznil! Vraťe se do Prahy, dokud je čas, tady se čte Blesk, ženské časopisy a Dobrý den s kurýrem," radil mi jeden z prodejců a nakonec se nechal ukecat jako většina ostatních k odběru deseti kusů...Naštěstí se někteří už ozývají, že chtějí další.... Tak mi prosím pomozte!!!! A nakonec ještě slibuju - všechny dobré prodejce zveřejním tady na stránkách, stejně jako na stránkách www.OSTROŽSKO.cz a objeví se také v druhém čísle časopisu. DĚKUJU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

24. prosinec 2007

Je to krásná knížečka, kterou napsal pan Karafiát už před mnoha lety. Jmenuje se Broučci, a přestože dnes její jazyk působí trošku nemoderně, jde o vyprávění milé, kterému děti rozumí a velmi rádi se k němu vracejí - věřte mi, mohl bych to dokázat zkušenostmi ze svého blízkého okolí. Vzpomněl jsem si na toto vyprávění, když jsem přemýšlel, jakými slovy vás, vážení čtenáři těchto stránek, oslovit právě na Štědrý den.

Představte si tedy večer, kdy slunko je u samého západu a svatojanští broučci právě vstávají. Maminka vaří v kuchyni snídani, tatínek si ještě hezky hoví v posteli a malý brouček už leze z postýlky. "Vstávejte, vstávejte, slunko již zapadá, budeme snídat!" volá po chvíli maminka všechny k snídani. Brouček si přistavěl ke stolu židličku, maminka přinesla na stůl polívku a tatínek začal modlitbu:

Ó náš milý Bože,

povstali jsme z lože

a pěkně tě prosíme,

dejž, ať se tě bojíme,

bojíme a posloucháme

a přitom se rádi máme.

Nevím, jak dnes, ale v době pana Karafiáta se jisto jistě ráno (či večer) nemodlili zdaleka jen tito svatojanští broučci. Ještě že dnes zpíváme alespoň koledy, oslavující narození malého Ježíška. Těch koled s radostným poselstvím jsem letos slyšel z tolika úst a z tolika amplionů tolik, že jsem měl pocit, jakoby onomu narození uvěřil takřka každý z nás.

Radujme se tedy z narození našeho spasitele, radujme se z Boží blízkosti či blízkosti těch, které máme rádi a s nimiž máme to štěstí právě nyní na tomto světě pobývat. Šťastné a veselé!