Jitka Klimková-trenérka žen 1.FC Slovácko v našem rozhovoru(16.3.2007)

„HRAJEME ÚPLNĚ ZADARMO,“
říká trenérka žen 1.FC Slovácko Jitka Klimková


Jitka Klimková patří mezi nejlepší ženské trenérky fotbalu v Česku. Žije v Moravanech u Kyjova a patří mezi tři ženy u nás, které mají trenérskou licenci A. Její život je velmi těsně spojený s fotbalem a se sportem vůbec. Svědčí o tom i plná knihovna sportovních knížek v pokoji Jitky Klimkové, kde u dobré kávy, kterou sama připravila, vzniklo toto povídání. Coach Jitka, jak se sama podepisuje, vede Slovácko, které ještě před rokem hrálo pod hlavičkou Compexu Otrokovice, jako hlavní trenérka už třetím rokem.


SLOVÁCKO DO NÁS NEINVESTOVALO JEŠTĚ ANI KORUNU

Proč jste vlastně přešly z Compexu Otrokovice pod 1.FC Slovácko?

Pan Řezník oslovil mě, já jsem zase oslovila pana Kvapila (hlavní sponzor a majitel Compexu), který s tím souhlasil. Myšlenka pana Řezníka byla vynikající. Chtěl ze Slovácka udělat malou Spartu. Hráčkám sliboval dokonce profesionální smlouvy. Už jsem viděla, jak se to rozjede s mládeží, jak založíme žačky, které by trénovaly v Akademii společně s klukama. Prostě, že začneme systematicky v klubu pracovat.

A nerozjelo se to?

Všichni ví, že ve Slovácku to momentálně nefunguje jak by mělo. Bohužel, nepatříme pod Akademii, ale pod Slovácko (povzdechne si Klimková). Máme potíže s proplácením cesťáků, neplatí se autobusy. A začínají se vyskytovat problémy. Holky přestávají jezdit na tréninky, nemají peníze na to, jak se na trénink dostat, a v tom vidím velký problém. Řekla bych, že Slovácko do nás neinvestovalo ani korunu. Holky hrají úplně zadarmo, a co je třeba běžné v každém okresním přeboru - večeře pro mužstvo, tak o tom si můžeme nechat jenom zdát.

Vy sama máte nějakou smlouvu?

Já můžu říct, že jsem na tom úplně stejně jako hráčky a ještě jsem neviděla ani korunu.
Smlouva sice sepsaná je, ale to je tak všechno.

Chcete říct, že vám neproplácí ani benzin?

Ne.

Voláte panu Řezníkovi, co bude dál?

Už ani ne. Čekám, co bude. Pan Řezník je takový - že slibuje, slibuje, slibuje. A to, co slíbil, tak nedodržel a to je nefér jednání. Když vidím co se děje u mužů, tak už jsem vzdala i ty telefonáty. Říká se mně to těžce, ale taková je bohužel realita.
Ale na druhou stranu musím zase říct, že podmínky pro trénování máme opravdu vynikající. Umělá tráva i na trénování a možnost rehabilitace. V tomto směru je to zatím snad jediné plus oproti Compexu.

Nemáte obavy, že pod vedením pana Řezníka ženy ve Slovácku úplně skončí?

Já doufám a nic jiného mně ani nezbývá, že neskončíme. Je pravda, že atmosféra je dnes velice špatná a s tímto stylem bych do další sezóny nešla.

POUŽÍVÁME NOVÉ PSYCHOLOGICKÉ METODY V TRÉNOVÁNÍ

Říkáte, že nemáte za trénování ani korunu. Čím se tedy živíte?

K trénování jsem asi určená. Pracuji v jedné konzultační a vzdělávací firmě právě na pozici, která se jmenuje trenér.

Zkuste to trošku přiblížit?

Školíme obchodní zástupce různých firem a institucí. Jezdím s nimi po zákaznících
a vyhodnocujeme zpětnou vazbu. Některá cvičení se výborně hodí pro týmovou práci a letos jsem se rozhodla je využít i v našem mužstvu.


Jaké nové cvičení a tréninkové metody tedy využíváte u fotbalu?

Na úvod letošní sezóny jsme dělaly pro hráčky velice neobvyklé soustředění. Dneska se tomu říká moderně teambuilding (spolupráce kolektivu). Mělo to obrovský ohlas a úspěch. I když jsme nedělaly nic na hřišti, tak se tam objevily některé věci, které se dají použít i pro hru.

Například?

Bylo tam dvacet holek, které se rozdělily na čtyři skupinky. Každá skupinka měla svůj úkol, který měl ve finále podpořit jeden společný cíl pro celou dvacetičlennou skupinu.
Jsou to cvičení na přemýšlení na kreativitu, je to hledání řešení nějakého společného cíle pro konečný úspěch celku.

To ale pořád nevysvětluje to, jak se takové cvičení dá uplatnit v praxi ve fotbale?

My jsme dost často, a ve fotbale to tak bývá, dostávaly branky v posledních deseti - patnácti minutách.To samé se ukázalo i u těch cvičení. Koncentrace u kteréhokoli úkolu šla v závěru cvičení dolů. Řekly jsme si, že posledních deset-patnáct, minut v  každém zápase bez ohledu na výsledek, do toho budeme dávat nejvíc.

SPARTA JE U NÁS VE VŠEM O KROK DÁL

Máte spoustu třetích míst v lize, ale titul by byl historická událost. Kdy se dočkají fanoušci titulu i na Slovácku?

Určitě patříme společně se Slavií a Brnem do naší nejužší špičky. Dneska má v ženském fotbale jednoznačně nejlepší podmínky u nás Sparta Praha. Jsou ve všem o krok napřed. Každý jiný vítěz ligy by byl pro mě velké překvapení, ale snad se někdy titulu dočkáme i u nás.

V čem je tedy největší rozdíl mezi Spartou a zbytkem ligy?

Hlavně v systému, to je to nejdůležitější. Vychovávají si holky od nejmenších žaček, mají dorostenky a hodně velký rozdíl je také v tom, když si trenér řekne - chci tuhle, chci tuhle, tak za měsíc má v mužstvu hráčku, na kterou si ukáže.
A holky ve Spartě mají také poloprofesionální smlouvy a za fotbal jsou i částečně placené. U nás hrají děvčata úplně zadarmo.

Vy si nemůžete ukázat na nějakou dobrou hráčku, třeba z blízkého Holešova, který také hraje ligu?

Holešovu nemůžu brát hráčky, jsou poslední a budou mít veliké starosti s udržením ligy.

Muži Slovácka jsou na tom jako holešovské ženy a pořádá se tam výprodej hráčů jedna radost. To jste asi veliká přítelkyně holešovské ženské kopané?

Tak to není. Samozřejmě, kdyby tam byla hráčka, o které bych věděla, že pro nás bude opravdu posila a nezapadne do průměru, tak bych se snažila, aby k nám přišla. Ale taková fotbalistka tam v současnosti nehraje.

REPREZENTOVALA JSEM SLOVENSKO I ČESKO

Pojďme od problémů Slovácka raději k vám. Kde jste s fotbalem začínala a kdo vás k němu vlastně přivedl?

Už u nás v Moravanech jsem běhala po hřišti s klukama. Za žáky jsem ale nehrála, což byla obrovská škoda. Začínala jsem až v šestnácti . V té době měli v tady blízko v Čejči ženské fotbalové mužstvo, které dokonce hrálo soutěž. Z Čejče je to kousek do Holíče, kde má ženský fotbal už svoji tradici. Na Slovensku jsem hrála první ligu a byla dokonce v jedenáctce roku (1992). Potom jsem přešla do Otrokovic. U nás je ženský fotbal přece jenom na větší úrovni než na Slovensku.

Co na to rodiče, že jste se rozhodla zrovna pro fotbal? Není zrovna typický sport pro ženy.

Taťka byl, a vlastně pořád je, taková moje morální podpora. Vozil mě na zápasy, fandil, i když sám fotbal nikdy nehrál. Cítila jsem v něm velikou oporu.

Jste asi jediný člověk v republice, který ve fotbale reprezentoval oba státy. Když to vezmeme po pořádku, tak napřed Slovensko a potom Česko. Je to tak?

No, dneska už to asi tak můžeme říct. Bylo to v té době, kdy se dělil stát. Dokonce jsem měla ve Slovenské reprezentaci víc startů, jak v České a podařilo se mně dát i nějaké góly.

Kariéru jste ukončila poměrně brzy, v necelých devětadvaceti letech. Proč?

Pro mě to bylo velice těžké rozhodnutí. Když jsem končila, tak jsem asi měla nejlepší formu za celou svoji kariéru. Hlavní důvod byl ale ten, že jsme neměly kvalifikovaného trenéra. Už, když jsem aktivně hrála, tak jsem si udělala trenérskou licenci.

Neláká vás ještě někdy vyběhnout na hřiště?

Teď už vůbec. Když jsem skončila, ten první rok byl pro mě opravdu krutý. Pořád mě to táhlo na hřiště. Dělala jsem asistentku trenéra, a když to hořelo a věděla jsem, že tam budu platná, tak jsem občas i nastoupila.

Kdy to bylo úplně naposled?

To byl v zápase se Slavií, zrovna u nás v Moravanech. Bylo to čtvrtfinále ligy. Po osmifinále v Plzni, kde jsem vlastně rozhodla, jsem byla na zápas natěšená, věřila jsem si. Utkání mně ale vůbec nevyšlo a od té doby vedu mužstvo raději jenom z lavičky. A při trénování se mně zatím daří lépe, jak hráčce (klepe na dřevo).

To byl ten zápas se Slavií tak špatný, že jste se rozhodla úplně přestat?

Jo, byl to hodně důležitý zápas a asi můj nejhorší v celé kariéře.

Který byl ten nejlepší?

Jednoznačně když jsme porazily v lize Spartu. Tehdy jsme hrály v Bánově, kde byli úžasní diváci a dokázali nás i pořádně povzbudit a vyhecovat.

Vlastně z pozice hráčky jste přešla od asistentky až po hlavní trenérku mužstva. Jaké to bylo vést bývalé spoluhráčky? Měla jste dostatečnou autoritu?

No, bylo to hodně těžké. Zvlášť první dva roky. Ještě když jsem jako asistentka někdy naskočila do hry, tak jsem ani nemohla hodnotit zápas. To víte, že jsem si nějaké řeči vyposlechla a někdy mně to holky dávaly najevo. Ale dneska jsme si to vyříkaly a moje pozice je už úplně někde jinde.

SVÝM VYSTUPOVÁNÍM SE MNĚ LÍBÍ LAVIČKA Z LIBERCE

Trénujete čtvrtým rokem, máte nějaký trenérský vzor?

Já jsem nikdy, ani jako hráčka, žádný vzor neměla a nemám ho ani teď. Vzhledem k tomu, že teď začínám jezdit po různých seminářích a školeních, tak jsem se setkala v Americe s trenérskou legendou ženského fotbalu April Heinrichs, od které jsem se hodně naučila.

A pokud půjdeme do naší ligy, kdo je vám jako trenér nejvíc sympatický?

Pokud chcete slyšet nějaké jméno, tak je to současný trenér Liberce pan Lavička.
Působí na mě velice sympaticky, má skromné a klidné vystupování. Mám ráda jeho oblíbenou větu „Do zápasu jdeme s pokorou.“


Začala jste v poslední době jezdit po různých fotbalových seminářích a školení. Dává vám to něco?

Mně to otevřelo oči. Jsem realista, ale i u nás by se dala dělat spousta věcí co vidím v okolních státech. Je potřeba dostat ženský fotbal na školy. Proč by například nemohli do fotbalové akademie chodit společně s klukama i holky, jak je to běžné ve světě. Je potřeba začít u mládeže a mít nějakou koncepci. Všechno je to ale o lidech.

Předloni jste byla vyhodnocena jako třetí nejlepší trenér žen u nás. V minulém roce jste skončila na druhém místě za trenérskou legendou ženského fotbalu panem Žovincem ze Sparty. Kterého místa si ceníte víc?

Tak, to třetí místo byla pro mě absolutní bomba.Vůbec jsem nečekala, že po tak poměrně krátké trenérské kariéře se dostanu mezi nejlepší. Obrovský úspěch je pro mě i loňské druhé místo. Obou ohodnocení si ale vážím stejně.

CHCI TRÉNOVAT NAŠI REPREZENTACI

Mají to dneska holky, které hrají fotbal těžké? Neslyšíte takové ty škodolibé pokřiky „vem si vařečku a stoupni si raději k plotně…do fotbalu se vůbec nepouštěj, je to chlapský sport“ a podobně?

Když jsem začínala já, tak to bylo daleko horší. Bylo skoro nemyslitelné, aby za žáky hrály holky. Dneska už je to daleko lepší. Když nastoupí třeba i dvě hráčky společně s klukama, není to nic vyjímečného. Nikdo se nad tím nepozastavuje a to je jenom dobře.


Setkala jste se vy osobně s tím, že některým hráčkám fotbal rodiče přímo zakázali?

Ne. Ba právě naopak, podporují je.

Je Váš hlavní cíl trénovat naše národní mužstvo?

Určitě. Ale chtěla bych si zkusit trénovat i v zahraničí.

Je vidět, že i svůj další život chcete spojit s fotbalem. Nezalitovala jste někdy, že děláte „jenom“ fotbal?

Absolutně ne. Zatím to dělám dobrovolně, ale věřím, že tato pozice ženského trenéra se postupně zprofesionalizuje. Zatím nemám ještě nějaký svůj pevný plán ani cíl, ale mám veliký zájem jít trénovat ven a  hodně by se mně líbila Amerika.




Jitka Klimková
Má za sebou trenérskou měsíční stáž v USA a školení trenérů ženského fotbalu v Řecku. Byla jako pozorovatelka na ženském juniorském MS v Rusku. V nejbližších dnech se chystá na přednášku o českém ženském fotbale do Portugalska. Působí jako asistentka u České reprezentační „sedmnáctky“. Krátce byla zaměstnaná jako profesionální manažér ve fotbalové Akademii Synotu. Fotbal je zkrátka její život, hlavně ten ženský. S fotbalem už projela půlku Evropy a sama doufá, že je to teprve začátek v její trenérské kariéře. Má představu, jak by měla u nás fungovat struktura ženských fotbalových soutěží. Domluví se anglicky, německy a rusky. Aby toho nebylo málo, tak v rodných Moravanech rozhoduje o chodu obce. V podzimních volbách se dostala do zastupitelstva.

JITKA KLIMKOVÁ

Narozena: 20.8.1974

Rodinný stav:
Svobodná

Hráčská kariéra:
Sokol Čejč(1991-92), Slávia Holíč(1992-95),Compex Otrokovice(1995-2003).

Hráčské úspěchy:
8x start za reprezentaci Slovenska(1992-95), nejlepší jedenáctka Slovenska(1992), 2x start za reprezentaci Česka(2000/01).

Trenérská kariéra:
Asistent prvoligového trenéra Compex Otrokovice(2003),hlavní trenér Compex Otrokovice a 1.FC Slovácko(2004), asistent u reprezentace U17(2006).

Trenérské úspěchy:
Trenér roku 11.místo(2003), 3.místo(2005), 2.místo(2006).

Text: Stanislav Dufka Foto: StD a archiv Jitky Klimkové

Vyšlo ve SLOVÁCKÉM DENÍKU 15.3.2007

Na treninku s Veronikou Hoferkovou

Fotka z archivu Jitky Klimkové

Z tréninkového kempu v Americe