LISTOPAD

30. LISTOPAD (ČTVRTEK)

- Jelikož policisté informovali poprvé média o zátahu ve Lhotě, přináším nejčerstvější zpravodajství celostátních médií. Zájemci najdou více pod OSTROŽSKOU LHOTOU a DĚNÍM V OBCI
29. LISTOPAD (STŘEDA)

- Po dlouhé odmlce se opět vracím podrobnějším psaním na stránky, každý den jsem je chtěl aktualizovat a měl v hlavě řadu námětů, jenže vždycky se objevily naléhavější pracovní věci. Nejdříve to byl víkendový kongres ODS z minulého týdne, potom psaní o místopředsedkyni ODS Němcové a lidoveckém možná předsedovi Čunkovi, a v druhé polovině týdne práce na lhotském domečku. Mezitím mně všechny náměty z hlavy utekly, takže začínám s prázdnou hlavou...

- Nejdříve informace o nejaktuálnějších písmenkách a fotkách na stránkách, jde hned o několik věcí, které mi udělaly velkou radost!

- Pod HORŇÁCKEM najdete informace od Jindry Hráčka o záchraně starých, naprosto unikátních fotek! Nádhera! Plus aktuální "náladovou" fotku Tondy Vrby...

- Pod OBCEMI KOLEM LHOTY najdete zajímavé texty od Lenky Fojtíkové. Jeden se týká hodů v Blatnici, bohužel, tak jako na některých jiných místech Slovácka (ale i Horňácka) uvadají a uvadají...

- Druhý Lenčin text je velmi zajímavým rozhovorem s P. Romanem Musilem, úžasným člověkem, který pobývá na Haiti a do Blatnice přijel pobesedovat...

- Od Lenky mám nachystaný ještě třetí text, který nám "povykládá" o návštěvě spisovatele Ludvíka Vaculíka v Blatnici. Na podobné "akci" jsem byl nedávno v Hradišti, chci zprávy z těchto dvou míst určitým způsobem propojil, takže na Vaculíka v Blatnici si musíte ještě chvíli počkat...

- Pokud jde o mé vlastní texty nebo fotky, které jsem v minulých týdnech dal na stránky, rád bych upozornil alespoň na dvě drobnosti. Pod HORŇÁCKo jsem umístil spíš náčrt letošních hodů v Hrubé Vrbce, pod OSTATNÍ SLOVÁCKO jsem v rychlosti sepsal malou "recenzi", z níž vyplývá, jak bych si představoval "obecní knížky", kterých už je spousta a další přibývají...

- Brzy dám také na stránky také Horňáky z Hrubé Vrbky, kteří hráli a zpívali v sobotu v Brně, byl jsem na místě, byť ještě hodinu a půl před začátkem jsem ve Lhotě dělal na domečku se zedníkem. Nakonec jsem do Brna vyrazil, Horňáci u diváků zabodovali, končilo se půl hodiny po půlnoci u cimbálu, kdy pan správce s velkým svazkem klíčů obcházel muzikanty a vysvětlova jim, že se "už zavírá"...Více najdete "brzy" pod odkazem HORŇÁCKO

- S těžkým srdcem jsem tak musel oželet večer Háječku u nás ve Lhotě, zkusím ale získat pár informací i nějaké fotky a vše dám pod OSTROŽSKOU LHOTU

- Ve Lhotě byla vůbec rušná sobotní noc, uzavření sezóny měli i turisté, bavili se a vyhrávali ještě dlouho po sobotní půlnoci. Více napsal a ukázal Staňa Dufka pod OSTROŽSKOU LHOTOU

- Staňa věnuje stránkám skutečně mnoho času a energie. Pod OSTROŽSKOU LHOTOU najdete hned několik jeho textů a fotek. Velkou radost mám například z foteček, které zachycují vlastně už posledního Lhoťana, který jezdí lidem orat s koňmi. Tak mě napadá - myslíte, že bude mít ještě následníky?

- Další věci od Staně se týkají nejčerstvějšího dění kolem lhotské cyklostezky do Ostrohu. Jelikož už velmi brzy bude hotová lhotská část cyklostezky, chce se mi do Ostrohu zavolat: "Pohněte Ostrožané, ať sa nemosíme navštěvovat po silnici, kde ludé často jezdijů, jak blázni!"

- Staňa také nafotil galerii nejmenších lhotských fotbalistů, jsou pod OSTROŽSKOU LHOTOU a FOTBALEM. Referování o malých žáčcích považuji mnohdy za důležitější než referování o utkáních prvního mužstva. Zkuste se třeba na jejich fotky podívat. Každý z těchto šikovných kluků má před sebou budoucnost, která nemusí být třeba nakonec vůbec s fotbalem spojena. Ale je hrozně důležité dát jim najevo, že nás zajímají, že jim všem velmi fandíme a že jim chceme udělat radost tím, že se najdou na těchto stránkách. Podobně bych rád v budoucnosti podpořil nejen fotbalisty, ale všechna děcka, která u nás ve Lhotě "pobíhají"...

- A ještě OSTROŽSKÁ LHOTA. Mezi informacemi ze začátku listopadu najdete také úřední dokument, který tvoří oficiální usnesení z prvního zastupitelstva po těchto volbách. Publikování tohoto dokumentu považuji za velmi důležité, věřím, že podobně se budou na stránkách objevovat všechna usnesení zastupitelstva i rady, stejně jako infomace osmlouvách, které radnice uzavře. Jsem absolutně a dlouhodobě přesvědčen, že toto je jediný možný - tedy zcela otevřený - způsob komunikace radnice se svými občany.

- A ještě nakonec vás upozorním na TIP, který najdete na hlavní stránce. Týká se Českého rozhlasu Brno, uvnitř textu vysvětluji, proč právě takový tip.

- To je zatím vše, chtěl jsem se trošku rozepsat ještě o dalších věcech, ale snad zase příště....

28. LISTOPAD (ÚTERÝ)

- Tak jsem ještě připojil pod OSTROŽSKOU LHOTU několik informací k oné neradostné "drogové" události, která Lhotu postihla..Už se těším, až budu moci psát v příštích dnech na tyto stránky radostnější věci ...Jinak k celé věci pořádají policisté mimořádnou tiskovou konferenci, která je naplánována na středu 29. listopadu...
PONDĚLÍ (27.LISTOPAD)

- Neradostná událost potkala "naši" Lhotu, podrobnosti najdete pod OSTROŽSKOU LHOTOU a DĚNÍM V OBCI...
25.LISTOPAD (SOBOTA)

StD:

- Všechny aktualizace se týkají Ostrožské Lhoty. Pod odkazem s tímto názvem například najdete, jaký byl zájem o oblíbenou a úspěšnou keramickou "dílnu" v naší škole.

- O tom, jak se vydařil country bál, si můžete přečíst také pod děním v obci.

- A sport nakonec, galerie lhotské fotbalové přípravky a hodnocení trenérů všech našich mužstvev po polovině soutěží je pod fotbalem ve Lhotě.

- Na závěr ještě přidáváme jeden typ. Pokud půjdete ve Lhotě kolem hospůdky U Slávečka, nezapomeňte se podívat na nástěnku našich internetových stránek, která bude pravidelně aktualizována.
17. LISTOPAD (PÁTEK)

- Acho jo, opět se mi připletlo do cesty moje noční bdění, občas mě takto uprostřed noci vzbudí a já dopředu kapituluji před dalším spaním. Za "odměnu" mám ale pocit, že právě v tento čas mě hlava nejvíce poslouchá a jen díky ní můžu čas od času sepsat pár řádků...

- Musím myslet na oněch neuvěřitelných sedmnáct let, které máme za sebou od roku 1989, velmi často na ně myslím, ale málokdy o nich mluvím. Vůbec mám pocit, že bych mluvit snad ani v životě nechtěl a nepotřeboval, byť mnozí mě považují za ukecaného chlapa, který by bez svého jazyku nemohl existovat. Jenže já ve skutečnosti často vůbec mluvit nechci, nejraději se dívám, poslouchám a píši, protože život kolem mě mi přijde tisíckrát zajímavější, než abych ho narušoval svým povídáním.

- Nikdy jsem si oněch sedmnáct let neuvědomoval tak silně, jako když právě nyní tuto číslici vidím na každém rohu a cáru novinového papíru právě v souvislosti s rokem 1989. Sedmnáct let! Neuvěřitelné! Chtělo by se mi teď dodat nekonečné množství vykřičníků. Sedmnáct let!!!! Zdá se mi, že to není ani sedm dnů.
Často mám pocit, že naše generace "Husákových dětí", tedy těch zrozených na hranici sedmdesátých let, je mnohem starší než generace, která přišla po nás. Husákovo dětství a mládí máme mnohdy v sobě, nosíme ho sebou jako součást nás samých, aniž by existovala sebemenší šance se toho zbavit. Zároveň sebou nosíme všechno to šedivé, co tato éra obnášela. Jsem přesvědčen, že přízrak komunismu nás pronásleduje, přestože ve skutečnosti se už přemístil do učebnic historie. Občas strašně moc závidím těm, kteří měli to štěstí a nikdo ho nemuseli letmo potkat ani s ním chvíli posedět. Jindy jsem ale za tuto zkušenost jakoby "posmutněle" šťastný, protože živvotní zkušenost s tímto přízrakem nelze z učebnic získat.
Sedmnáct let! Někdy mám pocit, že právě tolik let žiji, přestože vím, že jsem žil i předtím. Milionkrát jsem se k oněm letům předtím vracel, přemýšlel nad nimi a budil se kvůli nim. Viděl jsem v nich hlupáka, který na vlastní kůži poznal, jak osudová je nevzdělanost a nevědomost, jsem přesvědčen, že neexistuje na světě monoho horších věcí, byť ani vzdělanost a vědomost ještě nezaručuje důstojnost člověka. Teprve, když jsem se dostal do zcela jiného prostředí se spoustou různorodých lidí, začal jsem poznávat, jak je svět totálně jiný. A když přišel onen osudový den, patřil jsem určitě k těm mnoha jiným, kteří prožívali onu stěží sdělitelnou radost. Dodnes jsem absolutně přesvědčen, že to byl zárodek zázraku, který stále pokračuje...17 let!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

- Ze všech českých výročí je právě toto pro mě to nejcitlivější a nejživější. Není možné si nevzpomenout na životy těch, kteří se tohoto zázraku nikdy nedožili, přestože po něm často toužili mnohem víc než ti, kteří žijí i dnes. Toto je přece strašlivá nespravedlnost dějin, že zabijí ty, kteří měli touhu žít nejvíce a nejsvobodněji. Byl jsem nesmírně šťastný, když právě tento týden získala prestižní americkou cenu Milada Horáková, nespravedlivě popravená minulým režimem. Zkuste se třeba někdy zastavit u jejího pomníčku na Vyšehradě, hned vedle můžete zavzpomínat také na skvělého novináře Ferdinanda Peroutku, ani on se nedožil svobody ve své rodné zemi, přestože o ní snil, ale nakonec mu nebylo souzeno v ní ani zemřít.

- Myslím, že na přízraku komunismu bylo nejstrašnější, že postihoval všechny bez výjimky, nikdo se nemohl někam schovat, přikrčit, odskočit si, vymluvit se...Kosil všechny, zdánlivé vítěze, poražené i ty, kteří prostě "jen tak" žili své životy. Toto je skutečná oběť komunismu, říkal mi kamarád ze Slovácka, když jsme před několika dny míjeli na první pohled zlomeného muže, který celý život v komunismus věřil a dodnes se psychicky z jeho porážky nevzpamatoval...

- Dnes už s úsměvem musím myslet na to, jak jsem byl naivní, když jsem si po listopadu 1989 myslel, že vlastně nebude co kritizovat, na co si stěžovat, protože všichni se budou snažit tvořit naši mladou demokracii, všichni budou dělat maximum proto, aby se o naší zemi mluvilo jen v tom nejlepším světě, všichni budou toužit o tom, abychom byli zase v Evropě. Bože, byla to neskutečná naivita!!! Strašně mě zaskočilo, jak předlouhý se objevil nakonec zástup "chytrolínů", kteří ze všeho nejvíce mysleli na to, jak někoho podfouknout a přihrát si malou domů. No, ona to byla často spíše hodně velká domů. Kdo si mohl přihrát malou hrstku, přihrál si malou hrstku, kdo celou fabriku nebo banku, tak si přihrál samozřejmě banku i s fabrikou. Přesto ale necítím nějakou deziluzi, vidím obrovské množství fantastických lidí a skvělých projektů, které zrodila svoboda. To je ohromně povzbuzující!

- Občas mi někteří ze čtenářů těchto stránek píší mejlíky a chválí mě za některé mé fotky. Já jim samozřejmě moc děkuju, ale já sám vím, že jsem úplný začátečník, navíc mě strašně štve, že se mi nedaří fotit skutečný život na Slovácku. Zmiňuji se tady o tom, protože bych vás všechny rád poprosil - pokud sami fotíte nebo prosím víte o někom, kdo fotí, pošlete mi své fotky. Nesmírně rád je na tyto stránky umístím. A pokud fofíte skutečný, obyčejný život na SLovácku, ale i kdekoliv jinde, budu rád ještě více! Moc o to prosím!!!
Některé moje fotky nejsou možná úplně špatné, ale trpím tím, že si lépe než kdokoliv jiný uvědomuji, že na nich je většinou zaznamenaný tak trošku umělý život Slovácka, to jsou ony hody a hody, které z mých stránek vystupují. Neznamená to, že bych hody odsuzoval nebo je považoval za zcela umělé, ale přece jen většina skutečného života se samozřejmě odehrává jinde a jinak. Nechci vás nudit úvahami nad focením, snad mi rozumí ti, kteří fotí nebo mají fotky rádi. Já jen chci v této chvíli poprosit o pomoc právě s posíláním fotek.
Myslím na tento problém často, ale impulsem pro napsání této prosby byl dokument o fotografu Jindřichu Štreitovi. On takový život ve "své" části Moravy takto zachycuje už léta, znalci ví, že je to pan fotograf, žije mezi tamními lidmi každý den, což mu mimo jiné umožňuje zachytit život ve vší syrovosti a skutečnosti. Ale co naše Slovácko? Nemám bohužel přehled, i když bych ho chtěl nesmírně moc mít, ale když jsou nějaké výstavy, zdá se mi, že tam zase převažují ony "hodové" fotky. Stejně jako převažují v novinách, vůbec o fotkách v novinách se mi snad ani nechce psát, co si budeme říkat, je to bída, najít například v místních novinách opravdu dobré "dokumentární" fotky je takřka nemožné.

- Když už jsem u fotografií, právě v těchto dnech si můžete koupit za sto korun magazín Reflexu, který je plný skvělých fotek, ale i rozhovorů. Opravdu paráda! I když - pár výtek bych měl, některé rozhovry jsou možná příliš uspěchaně dělané. Na jaro vyšlo první číslo, nyní druhé. Jde o skutečnou renesanci tak nádherných žánrů, jako je fotografie a rozhovor. Doporučuji!!! Jen možná slovíčko magazín není přesné, myslím, že zejména v dnešní době slovo magazín nezní příliš dobře, většinou jsou totiž zaplněny blbostmi, o kterých je škoda se zmiňovat. Také rozhovor jako novinářšký žánr prožívá zvláštní období, rozhovorů si můžeme přečíst denně snad stovky, ve všech možných "tiskovinách", nemluvě o totální inflaci rozhovorů s politiky, ovšem opravdových rozhovorů, z nichž cítíme požitek, je pramálo. Mám pocit, že cestu, kterou zvolil Reflex je ta správná, jen delší, dovolte mi říci poctivé rozhovory, kde cítíte až samotnou podstavu zpovídaného, mají smysl...

- O víkendu se pokusím stránky aktualizovat, uvidím, jestli se najdou nějaké chvilky, celý víkend totiž strávím jako novinář na kongresu ODS, takže opravdoví nadšenci můžou mé víkendové články najít jako obvykle na domovském serveru iDNES.cz.
10. LISTOPAD (PÁTEK)

- Chystal jsem se dnes na podrobnou aktualizaci, ale nakonec jsem se k ní nedostal. Přeji vám tedy alespoň takto v rychlosti pěkný víkend, na SLovácku se jako obvykle koná celá řada zajímavých a veselých akcí, některé z nich najdete na hlavní stránce pod TIPY...

- Také ve Lhotě bude docela veselo, v sobotu je na programu country bál, který patří vždycky k nejzdařilejším akcím v obci...

- Pokud jde o nové věci na těchto stránkách, podívejte se prosím pod OSTATNÍ SLOVÁCKO a HORŇÁCKO, pár věcí jsem tam přidal a také se o nich trošku rozepsal...

- Nakonec přece jen přinesu pro Lhoťany i "nelhoťany" zpravodajství z volby vedení Lhoty, text mám rozepsaný, přes víkend ho zkusím dokončit...

- To je asi vše, blíží se páteční večer, už se těším na Slovácko. Myslím, že mě letos čeká trasa Praha - Slovácko snad posté, když to sečtu za posledních devět let, myslím, že brzy budu slavit tisící výročí...Co mě tady v Praze vlastně drží??? Tož, poraďte...
8. LISTOPAD (STŘEDA)

- Jako obvykle se dostávám k trošku podrobnějšímu psaní i k poznámkám ze Slovácka s odstupem tří dnů, takže některé věci jsem mezitím zapomněl nebo jsem přinejmenším ztratil "styl", kterým jsem chtěl o nich napsat. Stává se mi to téměř vždy, když se vrátím do Prahy a bere mi to chuť tyto stránky dělat. Když jsem doma na Slovácku, zejména, pokud je to více dnů, mám pocit, že bych z různých setkání, návštěv i postřehů mohl minimálně den či dva sepisovat po návratu do Prahy stohy papírů. Nevím, jak by byly zajímavé, možné by skončily v koši, ale určitě bych se je pokusil sepsat.

Bohužel, ve skutečnosti je všechno jinak. Od pondělí musím naskočit do "pracovního procesu", musím se soustředit na zcela jiné věci, k tomu se ještě přidá řada problémů, a mně se všechno, o čem jsem chtěl na Slovácku psát, doslova vykouří z hlavy. Teď je to stejné a obávám se, že tomu už nikdy nebude jinak. Už pondělní ranní porada v redakci má daleko ke "slovácké poetice" mám vždycky pocit, jakobych měl po ránu roztlačit lokomotivu. Co se odehrává? Na čem budeme pracovat? Co nabízíme na psaní? Co lze během dne čekat? Klasické novinářské otázky, které slyším na poradách vlastně den co den už pěknou řádku let. Den nakonec nabírá obrátky, zvláště, když prezidentovi poněkud překvapivě dochází trpělivost a horký vládní brambor nabízí Topolánkovi. Hned přichází úterý, ještě hektičtější než pondělí, práce samozřejmě od rána do večera, Topolánek pověření bere, do toho začíná zasedat Sněmovna, nekonečná řečnická cvičení, vrcholící v úterý v podvečer projevem Grebeníčka na téma posuzování dějin. Opravdu ten správný odborník. Představa psaní o hodách na Horňácku, Vaculíkovi v Hradišti, zajímavých setkáních, Lhotě, regionálních časopisech, to vše je v nenávratnu pryč. Ještě v pondělí ráno po probuzení, jsem přesně věděl, co a jak chci z pobytu na Slovácku sepsat, věty se mi samy rodily v hlavě a já byl nadšený, jak na sebe hezky navazují. Jenže to vše je nyní v háji, přichází středa, čtvrtek, do hlavy se vkrádají otázky, co a jak psát z aktuálního pražského dění, a já se uklidňuji alespoň vědomím, že svět o nic nepřichází v případě mé "kouřící hlavy"....

- Takže pojďme rychle na aktualizaci. A opravdu jen ve strohých větách, realita dnešní politiky i novinařiny jakoukoliv poetiku psaní zabíjí. A když jsem se dnes takto optimisticky "rozšoupl" , ještě dodám, že nových fotek či textů nyní tolik nemám, dovolenou jsem tentokrát téměř celou strávil při opravě domečku ve Lhotě, časy, kdy jsem téměř veškerý čas věnoval cestování po Slovácku, nahrávání a focení, jsou pryč. Alespoň tedy prozatím - samozřejmě věřím, že bude líp...

- K dění na lhotském zastupitelstvu, o kterém jsem se tady zmiňoval v pátek, se už asi vracet nebudu. Vždycky, když si na to vzpomenu, bere mně to náladu a nemám ani chuť se s někým nebavit nebo nezdravit. Tedy, já bych se bavil i zdravil, ale někteří účastníci tohoto jednání by tak nečinili, nebo by se bavili o tom, že se ničeho zlého nedopustili. A já bych neměl chuť ani trpělivost je poslouchat. Takže pod OSTROŽSKOU LHOTOU nic na toto téma nenajdete, článek o tom, jak jsem přišel o starostovský guláš asi ani nenapíšu, žádná škoda. Snad jen jedna věta. Pokud opravdu víte o tom, že by se kdekoli v této malé zemi stalo to, co na ustavujícím jednání nového vedení Lhoty, dejte mi vědět. Jo, a ještě musím napsat v jedné věte, cože se to ve Lhotě stalo. Dvě ženy, které kandidovaly za určitou politickou stranu, se nechaly navrhnout na posty místostarostky a radní jinou politickou stranou, a pak se utkaly o tyto místa se soupeři s vlastní kandidátky. Není to půvabné? A ještě půvabnější je to, že boj o místa v radě svedli kandidáti ODS, a ony ženy z kandidátky ODS navrhli komunisté. Prostě nádhera. Možná to přece jen sepíši. To je přece světový unikát!

- A když jsem u Lhoty, v neděli jsem se byl podívat s naší Aničkou na Farním dnu na obecním. Moc hezká akce! Něco jsem z ní nafotil i sepsal, zkusím to dát brzy na stránky. Je to ale opravdu jen pár řádků a fotek, ze všeho nejvíce jsem musel běhat za Aničkou, která se rozhodla strávit většinu času nad obrázkovýma knížkama (čímž moc děkuju dívce u knížek za hlídání, opravdu díky)... Zorganizovat takový den musela být pořádná fuška, ale ten výsledek! Mnoho šťastných dětí, které si kromě jiného odnášely opravdu bohatou tombolu. Sám jsem žasnul, co se podařilo dobrým lidem kolem této akce shromáždit a připravit! A opět se mi potvrdilo, že to nejkrásnější nenajdeme ani v televizi ani na zábavných show s "pražskými umělci", ale jen a jen doma, ve své vesnici, městečku, tam, kde se sejdou sami místní lidé...

- A teď už tedy opravdu aktuální strohé věty:

- V minulých dnech jsem doplnil pod HORŇÁCKO výsledky voleb a složení zastupitelstev ve všech obcích Horňácka. Brzy připojím i seznam nově zvolených starostů, a to jak na Horňácku, tak v okolí Lhoty.

- Pod Horňáckem najdete také brzy zprávičky o víkendových hodách v Hrubé Vrbce a Lipově. Zajímalo mě, jak vlastně v těchto horňáckých obcích hody vypadají, zvláště, když jde o vesnice s tak bohatou tradicí, s takovými muzikanty i zpěváky. Uvidíte sami, samozřejmě i tady už "napáchalo" dvacáté i jednadvacáté století své škody...

- Byl jsem se minulý týden podívat i na Ludvíka Vaculíka v knihkupectví Portál v Uherském Hradišti, povídání o jeho nové knížce Polepšené pěsničky jsem zachytil a určitě vám něco z toho brzy napíšu. Překvapilo mě, že se na něm sešlo docela málo lidí, nevím, čím to bylo. Ale když jsem se ptal, návštěvnost na podobných besedách prý bývá bídná, proč, to zase nevím. Hradiště znám už pramálo, ale vždycky jsem myslel, že je to město, jehož obyvatelé kulturou žijí. Nesmírně rád bych měl na těchto stránkách text, který by se tímto zajímavým a především důležitým tématem zabýval, jenže netuším, kdo by se do něho mohl pustit...

- Možná vidím kulturnost Hradišťáků pod dojmem mnohých příznivých článků, popisujících návštěvnost Sováckého divadla. Ta je podle těchto zpráv vynikající. A mě "odrazuje" dokonce od snánění lístků na představení, v tomto divadle jsem nebyl snad - neměl bych to říkat, protože se za to fakt stydím- deset, možná i víc let! Hrůza! Strašně rád bych si koupil předplatné, jenže téměř nikdy přesně nevím, který víkend na Slovácko přijedu. Také bych rád mnohem častěji na svých stránkách o Slováckém divadle psal, naštěstí má podle mě tak velkou a pozitivní publicitu, že tyto stránky nepotřebuje. Přesto chci dát ještě dnes pod OSTATNÍ SLOVÁCKO zprávu ČTK o nejnovějším představení Slováckého divadlo...A slibuji si, že o Slováckém divadle budu informovat tady častěji...

- Chtěl bych se také někdy podrobněji podívat na samotný program divadla, jeho dramaturgii, výběr repertoáru, smysl, který lidem na Slovácku dává. To vše by mě hodně zajímalo, považuji divadlo za něco nesmírně potřebného a zajímavé, je to jedna z mých největších pražských radostí, pokud jde o náš rodný kraj, vždycky jsem strašně rád, když slyším, jak o divadlo pečují zástupci Hradiště, kolik peněz do něj posílají. Jen mám občas obavu, jestli se Slovácké divadlo nevěnuje až příliš "pouhé" zábavě, která přece jen zaručuje více diváků v hledišti a tím i samozřejmě ty nejviditelnější výsledky. Tento můj pocit je ale pouhým pocitem, ze všeho nevíce mám radost z existence divadla i jeho úspěchů. Jen mám trošku ze slova úspěch obavu, úspěch je přece strašně relativní věc, navíc Slovácké divadlo, stejně jaké mnohé jiné regionální počiny, musí být podle mého názoru ve střehu, pokud jsou příliš chváleny. Mám pocit, že v hradišťském regionálním prostředí (ale samozřejmě stejné to je jistě u jiných regionů), existuje jakýsi princip "samochvály", tedy všichni se známe se všemi, a tedy se na potkání i v místních tiskovinách chválíme, jak jsme dobří a málem nejlepší. Taková "samochvála" je strašlivě nebezpečná a zrádná pro každého, kdo něco tvoří, ať už sedí v Praze nebo poslední vesnici. Plodí totiž nekonečný řetězec "samochválících" reklamních článků a recenzí, které můžou znamenat pro každého tvořícího člověka smrt a zmar. Sám mám občas pocit, zda mi občas někdo takovou smrt nepřináší a zda ji nepřináším já jiným...


- V Portále jsem hledal i nové číslo časopisu ZVUK, ale k mé velké neradosti jsem ho nenašel. Jinak už ale vyšlo, velmi vřele doporučuji ke koupení a samozřejmě i k přečtení, už jsem se tady o tomto časopise zmiňoval a mnohem více bych se o něm ještě někdy chtěl zmínit. Výborný regionální časopis!

- Když jsem nenašel ZVUK, koupil jsem si alespoň jiný časopis, jmenuje se Konec konců. Že vám nic neříká? To se ani nedivím a vlastně se ani nezlobím. I když možná trošku jo. Čí je chyba, že čtenář neví o řadě zajímavých časopisů (ale i jiných věcí?). Je to chyba čtenářova nebo vydavatelova? Vydavatel mně určitě řekne, že na propagáciu nemá peníze, a čtenář mi zase odvětí, že když není ona propagácie, tak jak on má vědět o dobrém čtivu? Jak tento "spor" rozetnout"? Alespoň tedy vy, kteří čtete tyto internetové stránky, se nemůžete vymlouvat na nevědomost. Na ZVUK jsem vás upozorňoval, koupíte ho hlavně v Portále v Hradišti. Tam koupíte i časopis Konec konců či Host. A v knihkupectví v pasáži Atrium koupíte Malovaný kraj. Nejsou to tedy úplně levné časopisy, vždycky, když je kupuji, mám pocit velkého donátora umění, ale odpusťte si jednu, dvě kávičky v kavárně a investujte do čtení. Zkuste to...

- Také mám několik nových víkendodých pozvánek. Brzy je najdete na hlavní stránce pod TIPY, první asi přijde pozvánka na hody v Kyjově. Program vypadá opravdu lákavě, Jura Petrů všechny zve!

- Jako vždy je aktivní Staňa Dufka, který se stará o příděl zajímavých fotbalových článů na tyto stránky. Jeho nejnovější nabídka zní: Novinky najdete pod odkazy ZE ZÁKULISÍ LIGOVÉHO FOTBALU (uvadlé Slovácko hrálo s také uvadlo Plzní) a FOTBAL VE LHOTĚ ("náš" fotbalista Tomáš Malušek to o víkendu pěkně roztočil). A třetí fotbalová novinka je od Vojty Doležala, který posílá zpravodajství z utkání lhotského dorostu. Díky moc Vojto! A díky dorostenci za výkony, máte na to, abyste to v budoucnosti roztáčeli jako Tomáš! Jen upozorňuji, že on to roztáčí na hřišti, tož si to nespleťte s proslulými slováckými zábavami...

- Končím končím, opět se omlouvám za ukecanou aktualizaci. Snad není pro vás, čtenáře, úplně nezajímavá, pro mě osobně jsou některé tyto poznámky podstatnější než třeba samotná aktualizace článků. Začíná nový den, rychle se jdu dívat, jak pak nám dopadly volby v USA, copak republikáni? A co náš "republikán" Topolánek, koho to nakonec pozve do vládní Strakovy akademie? Hezký den!
6. LISTOPAD (PONDĚLÍ)

- Jako obvykle v pondělí si mohou zájemci přečíst reportáž z utkání lhotských fotbalistů. Podrobnosti pod OSTROŽSKOU LHOTOU a FOTBALEM. S dalšími věcmi se ozvu později, po návratu ze Slovácka jsem musel naplno naskočit do "pracovního procesu", sice také spojeného s psaním, ovšem o zcela jiných věcech než tady na těchto stránkách....
3. LISTOPAD (PÄTEK)

Aktuální informace pro Lhoťany. Před chvílí byl zvolen nový starosta obce. Pokud jde o podrobnosti z jednání, přinesu je později, protože ještě nyní kroutím hlavou nad tím, čeho jsem byl svědek. Krásné představení! Ať žije Lhota! Věřte, že takové věci jako u nás nikde jinde nemůžete vidět...A kdo je starosta? Klikněte případně prosím na OSTROŽSKÁ LHOTA a DĚNÍ V OBCI...