RB: Jak Hradišťan s Pavlicou a učitelem Ondrou kouzlili ve Strážnici (29. červen)

Hradišťan s Jurou Pavlicou po letech na Folklorním festivalu ve Strážnici?! Ta zpráva se brzy roznesla a tak nebylo divu, že v sobotu bylo na známý soubor narváno. Nikdo z diváků ovšem netušil, že budou svědky zázraku, a to přesto, že tentokrát Hradišťan a Pavlica vůbec nebudou hrát hlavní roli.

Ten, kdo zázrak způsobil, stál zatím nenápadně nedaleko pódia s harmonikou, a bylo na něm vidět, že z následujích chvílí má docela obavy. Vesnický učitel Ondra viděl před sebou zástup natěšených diváků, kterým se ze všeho nejméně chtělo opouštět svá těžko vydobytá místa. Nebylo divu, vždyť panovalo úmorné vedro, a tak posezení při poslechu muziky bylo jediné, co se tak dalo vydržet.

Jenže učitel Ondra věděl, že o několik minut později jim bude muset oznámit, aby svá místa opustili, začali popocházet po přírodním areálu, k tomu ještě zpívali a dokonce i tančili.

Upřímně - nevěřil jsem, že se mu to podaří. A přestával jsem věřit, že se mu tento experiment nevymkne k nelibosti diváků z rukou.

Primáš Pavlica začíná...

"Hezké, příjemné a slunné odpoledne vám všem, kteří jste se sešli na pořadu o rodinném zpívání a muzicírování," začal nejdříve Jura Pavlica a pak už předal slovo učiteli Ondrovi. "Já se jmenuju Vlastik Ondra, a budu tady jako učitel, což také opravdu su. Ale budu tady také jako tatínek a rodič," představil se nejdříve.

A začal mluvit o tom, jak učí na základní škole malé děti, ale občas dostane učit i ty veliké. "Když sa jich ptám: "Tak děcka, jak to máte doma, povídáte si, vidíte sa někdy s rodičama, zpíváte se?" A oni říkajů, že né, že dojdů dóm, idů do pokoja, večér jich mamka zavolá na večeřu, po které pokračujů v hraní na počítači, kdy si s klukama buď "skajpujů" nebo "ajsíkjujů", prý jim to stačí," vysvětluje Ondra a jen tak nenápadně připomíná dnešní krizi rodiny.

"V tomto pořadu bysme chtěli ukázat, že je důležité být spolu, a že to ani není až tak těžké. Budeme ale potřebovat, abyste sa teď všichni vžili do role tatínků a maminek, což asi skoro všeci tady jste, a to, co se tady naučíte, možete doma s dětmi zkusit. Proto už teď na začátku vás prosím o úsměvy a spolupráci. Bude velice potřeba," končí úvodní vstup učitel a diváci se zatím trošku nesměle usmívají i tleskají.

"Na besedu idem k vám, dobrů vólu nesem vám, na besedu idem k vám, dobrů vólu nesem vám...Dobrů vólu, dobrů mysel, vitaj každý, kdo si prišel, ze Strážnice k nám, do Strážnice k nám..." zpívá první písničku Hradišťan, po které následuje písnička o formanovi, který jede dolinů a přepadne ho zbojník."Jeden forman dolinů, aj, jede forman dolinů..." zní písnička.

Potom už začíná "úřadovat" učitel Ondra. Chce po divácích, aby se písničku naučili, a to společně s dětmi z Ondrova folklorního souboru z Nivnice a Bánova. "A pokud máte odvážné dcery a syny, tak je sem na pódium pošlete také," vzkazuje.

Kouzlo strážnického pořadu začíná účinkovat. Děti i diváci se učí písničku, Ondra si s dětmi povídá, o čem písnička vlastně je a pomáhá si i velkými archy papíru, na kterých má příběh o formanovi a zbojníkovi v několika obrazech namalovaný.

První zastavení

Když se všichni písničku naučí a zazpívají si ji, dozvídají se, že jejich spolupráce na pořadu nekončí - musí se zvednout a přesunout se na jiné místo přírodního areálu. Čeká je tancování.

"Písničky mají děti rádi, ale stejně tak mají rádi akčnost a zábavu," říká Ondra a mluví o svém synovi, který rád hraje počítačové hry, kde má své vysněné hrdiny. "Měli bychom dětem ukázat, že takový spiderman nebo úžasňák nebyl nic proti třeba mojému dědovi, který mosel jezdit s koňama, mosel orat, mosel šplhat po stromoch a dělat ještě spoustu dalších věcí," podotýká Ondra.

A opět diváky vtahuje do dění, když jim vysvětluje, že akčnost dětí lze využít při tanci. K němu je třeba rytmus, takže diváci i děti si můžou vzít paličky a kamínky, a zapojit se do muzicirování Hradišťanu, který hraje všem přítomným do tance. "Jede forman dolinů..."

Druhé zastavení

Putování přírodním areálem pokračuje, diváci se dozvídají, jak je důležité rozvíjet u dětí také představivost a imaginaci prostřednictvím příběhů. "A tak jsme si pro vás připravili překvapení - bábkára ze Slovenska, který zahraje divadlo," oznamuje Ondra. "Ahojte děcka. Vjetě, kto je to bábkár? ptá se host ze Slovenska a během několika minut se mu daří získat si svým povídáním stovky a stovky dětí i dospělých.

Když dovypráví svůj příběh, dává se celý ten chumel účinkujících a obecenstva opět do pohybu. Jen si to představte. Učitel Ondra s harmonikou, vedle něj muzikant Pavlica s houslemi, za nim další hráči Hradišťanu a všude kolem nich množství lidí. A teď už opravdu všichni zpívají: "Jeden forman dolinů..."

Za chvíli už bude konec, všichni jsou opět v hledišti a na pódiu, děti ještě mají vybarvit několik načrtnutých obrazů zbojníka, který právě přepadl formana. "Putovali jsme po dětské duši, obešli jsme písničku, rytmus, taneček, příběh. A části toho příběhu tady čekajů na vymalování. Dostáváme se k obrazotvornosti a kreativitě. Zvu děti, aby šly malovat," vysvětluje učitel Ondra.

A děti malují, Pavlica vysvětluje, že bude s Hradišťanem hrát jen tak tiše, aby je nerušil, a já poznávám, jak jsem se mýlil - učiteli Ondrovi se podařilo získat si i tak obrovské množství diváků a nenápadně jim připomenout, jak by se mnozí z nich měli se svými dětmi hrát. "Proč bysme veselí nebyli, šak nám Pán Bůh přeje, dává nám kořalky, vínečka, a po smrti nebe," zpívá úplně nakonec Hradišťan.

Učitel Ondra jako klaun

Když jsem vlastně viděl učitelu Ondru poprvé? Bylo to před několika lety, jezdil jsem po vesnicích na Slovácku a zajímal se o to, jakou kde ještě mají tradici fašanků. V Nivnici jsem neviděl nic, byla strašná zima, určitě pod deset stupňů, jen nějaká stařenka vynášela smetí z kostela. Až po chvíli jsem si všiml dítěte, které se objevilo před sportovní halou. A tam, v nepříliš útulné šatně jsem uviděl jakéhosi klauna s harmonikou, kolem kterého stály děti.

"Děcka, choďte pěkně za sebů a zpívajte," říkal ten klaun, kterého poslouchala stejně pozorně cikánka, spiderman i párek v rohlíku. A tak se dal ten průvod dětí v maskách na pochod dědinou, kde dlouho byl fašank v podání dospělých spíš jen o pití. "Snažíme se tady postupně obnovit tradici fašanku, a začínáme u těch nejmenších," vysvětloval mi později "klaun" Ondra.

V dalších měsících a letech jsem s ním byl ve spojení hlavně díky jeho výborným internetovým stránkám (www.nivnicka.cz), a stále častěji se v novinách dočítal o úspěších jeho samotného i celého souboru. Souboru? Nevím, jestli to slovo je správné, protože učitel Ondra se snaží, aby takový soubor byl více rodinou, kde vlastně nejde v první řadě o zpívání a tančení.

"Je načase, aby rodiče netvořili svým dětem v souborech jenom jakési hmotné, materiální zázemí - udržovali kroje, balili dětem svačiny na vystoupení a občas jim udělali dozor při zájezdu," říkal například nedávno divákům před vystoupením ve Vlčnově při Jízdě králů. A naléhal na rodiče v hledišti, aby se s dětmi doma hráli, zpívali jim. "V tomto nemůže rodiče zastoupit žádný učitel ani vedoucí folklorního souboru," vysvětloval.

Poď milý poď - erteple kop

Když si šel tuto neděli Vlastimil Ondra pro jednu z hlavních cen foklorního festivalu ve Strážnici - ano, získal ji s Jurou Pavlicou právě za pořad o rodinném muzicírování - měl možnost předstoupit před diváky s krátkým vystoupením.

"Co kdybyste sa naučili něco tančit? Tož malé děcka u mě ve škole to zvládajů za pět minut, my bysme to mohli zvládnůt za minutu. Nechcete?" ptá se diváků, kterým se příliš nechce. "Erteple kopala - na milého volala - poď milý poď - erteple kop," zní nejdříve osamocený hlas učitele Ondry. Za chvíli už diváci stojí, zpívají a tancují. "Erteple kopala - na milého volala - poď milý poď - erteple kop...."

Radek Bartoníček

ps. Další fotky a popisky ještě prosím přibudou...