ÚNOR 2008

26. únor

- To je radosti po ránu! Od pěti vyhrávají všechna možná rádia vítěznou filmovou píseň letošních popůlnočních Oscarů, vypadá to, že důležitější události dne ani týdne snad ani nebude. Topolánek na návštěvě Ameriky bude mít co dělat, aby přitáhl na sebe více radarové pozornosti než tahle irsko-česká zamilovaná dvojka, která ukazuje, že toulání po světě může končit až mezi hollywoodskými hvězdami. "Ať jsou vaše sny jakékoliv, mohou se splnit. Nebojte se snít a doufat, ta naděje nás všechny spojuje," řekla mimo jiné naše zlatá česká holka. Pokud si chcete poslechnout její děkování na Oscarech i samotnou písničku, klikněte například TADY. No jo, bylo by to pěkné pondělí, nebýt nešťastné chyby Petra Čecha, který jako obvykle špatně vyběhl z branky a jeho Chelsea tak prohrála krásný fotbalový mač v Anglii. To se podíváte na takový fotbal a ten český vám připadá jako hodně zpomalený a nepovedený film ...

- Člověk by měl opět z médií skoro pocit, že Češi hýbou světem, ale není tomu tak. Třeba zrovna na Oscarech bylo oceněno několik špičkových nečeských herců a skvělých nečeských filmů,zajděte si třeba na Edit Piaf. Výkon Marion Cotillardové v hlavní roli je až neskutečný, strašlivou fyzickou, ale i psychickou bolest Edit Piaf znázorňuje fantasticky.

- Také jsem si včera okusil trošku bolesti, byť absolutně nesrovnatelné. Na kolečkových bruslích jsem po čtyřech měsících vyrazil na projížďku a měl pocit, že po pár minutách mně upadnou nohy. V zimě jsem přibral deset kilo a pomalu přestávám věřit, že tentokrát ještě zvládnu utýrat se sportováním na svých obvyklých osmdesát kilčo. Jinak cyklostezka mezi Hlukem a Lhotou připomínala včera dálnici D1 mezi Brnem a Prahou, na takový provoz budou za chvíli potřeba semafory nebo přímo dopravní policisté :)

- Víc dnes psát nebudu, spěchám za grafikem do tiskárny, kde snad už dnes dotáhneme do konce druhé číslo časopisu a od zítřka začnu stránky plnit aktuálními texty i fotkami. A abych nezapomněl: také nové stránky budou, odstartujeme prvního března na adrese www.slovackodnes.cz :) A nezlobte se, že dnes nepíši o lidových tradicích ani folkloru. Já myslím, že někteří jste naopak hóóódně rádi :)

- Takže krááááááásnééééééééé jaróóóóóóóóóóó!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

15. únor (pátek)

- Tak tento muž se jmenuje Jan Rác, a když jsem ho viděl a poté fotil, uvědomil jsem si, jak i já mám v sobě "vypěstované" různé předsudky. Pana Ráce jsem potkal na výstavě a společně s některými dalšími jsem se usmíval nad tím, cože tento člověk přišel na výstavu dělat. Vypadal prostě nějak "divně", jakoby na výstavu nepatřil. Jenže za chvíli se ukázalo, že pan Rác je úctyhodný muž, který celý život pomáhá Romům a romské kultuře - výčet jeho aktivit si zaslouží samostatný článek, který brzy připravím. Na výstavě v Blatničce, kde jsem ho právě potkal, byl kurátorem celé expozice s názvem zapomenutá historie romských řemesel. Kromě předsudků jsem se usvědčil i z neinformovanosti, protože ani o romských řemeslech jsem netušil vůbec nic.

- Druhou osobou, o níž se chci (ještě naposledy) zmínit, je Česká Miss 2008 Eliška Bučková. Pokud máte zájem, můžete si prohlédnout zajímavé fotky od Lenky Fojtíkové, která zachytila, jak po návratu ze soutěže Elišku velmi srdečně vítali její kamarádi ve Strážnici. Možná se jí věnuji až příliš, přece jen tyto stránky nikdy nebyly "zaměřeny" na mladé holky, spíš na ty starší, protože na těch mladičkých není kromě občasné krásy co obdivovat. Mám ale pocit, že "slovácká" Miss je prostě poněkud jiná, přidal jsem i jeden novinový rozhovor s ní z týdeníku Slovácko, mimochodem novinářem vedený velmi dobře. Přitom mě třeba zaujala její odpověď na otázku, jestli má potřebu změnit svět či někomu pomáhat. "Zlo mi není lhostejné, vadí mi, jako každému normálnímu člověku. Jenom si myslím, že důležitější než měnit svět, je měnit k lepšímu sám sebe," zněla její odpověď. Na osmnáctiletou holku trochu nečekaná odpověď, nemluvě o tom, že od missek jsme zvyklý slýchávat zcela jiné věty. Myslím, že i v této odpovědi je cítit křesťanská výchova mladé dámy...Ano, ano, ano, měnit k lepšímu sám sebe je určitě možná to nejdůležitější, co bychom měli dělat, zároveň ale i to nejtěžší. Skoro bych dodal, že měnit věci kolem sebe je snažší než měnit sám sebe...

- Změnit věci kolem sebe se zcela jistě dnes pokusí i nová prezidentská kandidátka Jana Bobošíková, zvláště, když se včera nechala slyšet, že promluví za lid, že zjeví, co občany pálí. Upřímně napsáno, z lidí jako je europoslankyně Bobošíková jde na mě největší strach a jsou mi z duše protivní. Absolutně nepochybuju, že si svým projevem a účinkováním získá řadu příznivců, protože její populistický styl vystupování je přesně to, co má "lid" rád. Samozřejmě ve volbě nemá šanci, ale o to jí určitě nejde. Pořád ještě někde ve skrytu duše si říkám, že toto přece není možné, rádoby pravicovou "političku" posílají do boje komunisté (kteří takto zvyšují svou politickou cenu), to přece musí být nějaká dobře sehrané komedie nebo průhledná snaha "Bobo" zajistit vítězství pro Václava Klause, jehož v minulosti nekriticky obdivovala. Tipuji, že V.K. má takto prezidentské vítězství v kapse a my se budeme moci zase soustředit na každodenní "poctivou a dobře zaplacenou práci ve prospěch lidu", za který dnes tak hezky promluví rudá Jana. Ne, ne, ne, opravdu ji ne, ctěnné dámy, fakt nemáte mezi sebou někoho citlivějšího, jemnějšího a milejšího než je duo Bobošíková - Tachecí?

- Více se budu věnovat stránkám po prvním březnu, do té doby mám před sebou jen a jen 36 stránek druhého čísla časopisu, který musím odevzdat do tiskárny, i kdybych poté měl navěky ulehnout...

- Bohužel mezitím přibývá různých zajímavých článků či odkazů, které bych vám rád doporučil k nahlédnutí, jenže s každým dalším dnem mi vypadávají z hlavy, jelikož jsem typ, který si za týden nepamatuje ani tváře lidí, které potkal...

- Přesto, alespoň některé tipy: Pan fotograf Radovan Chvíla nafotil krásné snímky fašanku v našem okolí, klikněte prosím na http://chvila.com/masopust-fasank-2008 . Dalším zajímavým fotografem je pan František Gajovský, s jeho fotkami se můžete setkávat tady http://www.obeclouka.cz/ . Rád bych brzy udělal tady na stránkách co největší přehled fotografů ze Slovácka, stejně jako bych chtěl udělat přehled internetových stránek z Horňácka, zatímco tamní obce víceméně na internet kašlou, někteří jedinci nebo různé skupiny, se snaží na internetu prezentovat zajímavé věci.

- Jinak v samotné naší Lhotě se toho moc neděje, už dlouho jsem ani nikde nebyl, takže klasika, několik vykradených chat, poničená auta před domy,o víkendu hospoda plná mladých děcek, pár vesnických sporů, budování čističky, žadonění o evropské peníze na opravu školky atd atd...Snad bych se zastavil u kluků, kteří hrají fotbal, několik z nich mělo v poslední době velmi ošklivé úrazy, končící operací a následnou neschopenkou. Na vesnicích je to docela velký problém, kluci hrají samozřejmě zadarmo, prakticky jsou nepojištěni a po úrazu zůstávají vlastně bez peněz. Snažil jsem se různě ptát, jak by je bylo možné aspoň trošku výhodně pojistit, ale je to opravdu problém, nemáte někdo po ruce radu? Jedna mě napadá - kluci by mohli být na hřišti k sobě ohleduplnější, v tomto jsou všichni v jedné "bryndě", ovšem tato rada asi vyvolá dost velký úsměv. Těžko bych ji asi dával onomu bláznivému mladému klučinovi z Ořechova, který našemu klíčovému hráči zcela zbytečně, v afektu a v absolutně nedůležitém utkání přeťal achilovku... Doba léčení - možná i rok.

- A nakonec bych rád upozornil také na stránky Veselí nad Moravou (http://www.veseli-nad-moravou.cz/ ), Lenka Fojtíková tam dělá takřka na pokraji vyčerpání naprosto aktuální a úplné zpravodajství. Myslím, že neexistují jiné radniční stránky, takto rychle doplňované, tomu odpovídá i skutečně velmi vysoká čtennost, tisíce konšelů na Slovácku i jinde by se mělo podívat, jak by měla vypadat informovanost občanů - jen toho starosty by tam mohlo být méně :) Lenka ovšem brzy ve Veselí končí, což bude takřka jistě znamenat i konec takového informování, v této práci je prostě nenahraditelná...

8. únor (pátek)

- Dnešní aktualizace se asi nemůže týkat ničeho jiného než prezidentské volby. I ti, kteří v minulých týdnech a měsících nesledovali přebohaté hemžení kolem této volby, jisto jistě dnes zbystří pozornost. Když jsem přemýšlel, kterou větu z těch mnoha a mnoha, které tady v souvislosti s volbami v minulosti zazněly, mám zvýraznit, rozhodl jsem se pro slova, která nepatří nikomu z Čechů, ale patří Američance. Napsala je nedávno dcera legendárního amerického prezidenta Kennedyho (mimochodem jeho kniha Křídla odvahy patří k tomu nejúžasnějšímu z politické literatury vůbec) Caroline, a ta slova zní:

"Během let mě hluboce dojímali lidé, kteří mi opakovali: Přejeme si cítit tolik inspirace a naděje v Ameriku, kolik jsme jí cítili, když byl prezidentem váš otec..... Lidé mi říkali, že jim můj otec změnil život, že se začali angažovat ve službě veřejnosti nebo v politice, poněvadž je o to žádal. A generace, kterou inspiroval, přenesla tohoto ducha na své děti," začíná článek Caroline Kennedyové a pokračuje: "Osobně si přeji si prezidenta, který chápe svou zodpovědnost formulovat vizi a podněcovat ostatní, aby ji dosáhli. Prezidenta, který vede sám sebe i lidi ve svém okolí k dodržování nejvyšších etických norem. Prezidenta, který apeluje na naděje těch, kdo stále věří v americký sen. A nakonec prezidenta, který dokáže pozvednout ducha Ameriky a přimět nás, abychom znovu uvěřili, že tato země potřebuje, aby se každý z nás zapojil. Nikdy jsem neměla prezidenta, který by mě inspiroval tak, jak mi lidé říkají, že je inspiroval můj otec. Vůbec poprvé však věřím, že jsem našla člověka, jenž by mohl takovým prezidentem být - nejen pro mě, ale i pro novou generaci Američanů."

Možná si řeknete, proč sem pletu slova "nějaké" Američanky, navíc ženy, která mluví o americkém snu a na mysli má možného demokratického kandidáta Baracka Obamu. Tato slova sem pletu, protože mi v našem českém prostředí chybí, strašlivě se brodíme v milionech maličkostí (nedůstojné tahanice kolem způsobu volby to jen dokazují) a chybí nám schopnost pozvednout hlavu, tak trošku se nadnést nad všechny každodenní politické polemiky a dívat se k cíli, který je nejpodstatnější.

I my jsme přece měli svůj sen, za který mnozí položili svůj život. Sen svobody, demokracie, spravedlnosti, slušnosti a otevřenosti, ve kterém si byl každý občan před zákonem rovný, sen, ve kterém občané vkládají svou důvěru ve své politické reprezentanty, pro které je nejvyšší hodnotou služba lidem, sen, v němž můžeme věřit státu a těm, kteří ho zastupují. Před téměř dvaceti lety jsme se vydali na cestu za tímto snem a zcela jistě jsme na ní urazili velký kus cesty. Ta věší část nás ale teprve čeká, a my potřebujeme politiky, kteří budou odhodláni udělat maximum pro jeho naplnění. Takoví politici nás strašlivě chybí a obávám se, že je nenajdeme ani mezi nynějšími dvěma prezidentskými kandidáty. Zoufale nám chybí politici, kteří by s námi žili náš sen a zároveň formulovali vizi, ke které máme směřovat - na to bohužel nebyl v celé prezidentské "kampani" jakoby prostor, mezi politickou elitou neexistuje snad jediné velké téma, které by nás spojovalo. Jsme malá země a podle toho také vypadá naše politická reprezentace (tedy její větší část), společně se bahníme v našem malém českém rybníčku a "zápasíme" o to, kdo koho "požduchne" dolů a kdo si užije krátkého života ve větším blahobytu. Teď, hned, rychle - a k tomu přece žádné sny ani vize nepotřebujeme...

- Omlouvám se všem "nepolitickým" čtenářům, o víkendu se už zase hezky vrátím k tradicím, fašankům a dalším podobným tématům...

4. únor (pondělí)

- Pěkný prezidentský týden, vážení čtenáři těchto stránek, moc vás zdravím, s některými z vás jsem se potkal na fašancích, a věřte, že jsem měl z těchto setkání velkou radost. I proto se omlouvám, že dnes budu stručný, potřebuji sepsat "poznatky" z fašanků do časopisu o Ostrožsku a Horňácku (než je "překryjí" setkání a zápisky z tohoto týdne). Musím spěchat na setkání se senátorem Vaculíkem kvůli jeho charitativním koncertům, a pak se chci rychle přemístit do Hluku, kde bych rád více systematicky nahrával pamětníky - zrovna včera na fašanku jsem se s jednou "tetičkou" domlouval na dnešní návštěvě. V poslední době jsem bohužel tato nahrávání zanedbával, navíc takřka každý týden poznávám, jak čas rychle běží a jak tito pamětníci z tohoto světa odcházejí. Moji dávnou prosbu znáte - pokud máte kolem sebe zajímavé "staré" lidi, vemte diktafon, pero, videokameru, a zaznamente jejich vzpomínání. Anebo mi zavolejte, pustíme se do toho společně!

- V neděli dopoledne jsem při fašanku ve Velké nad Veličkou fotil stařenku, které chybí do stovky šest let (ano,to je ta černobílá fotečka) . Je už vážně nemocná, připoutaná na lůžko, sama by se nedokázala o sebe postarat. Ze všeho nejvíce mě ale zajímala její tvář, oči, úsměv, slova. "Když je mně smutno, čtu knížku," říkala mně, zatímco venku na dvorku zněla nádherná horňácká muzika. A na dosah měla onu knížku, Mudrosloví primáše Jožky Kubíka. (Kdo jste v neděli ráno poslouchali stanici Prahu, slyšeli jste půlhodinku, věnovanou právě Kubíkovi, v níž zazněla i lítost nad tím, že v den třicetiletého výročí jeho smrti se nepodařilo vydat reedici této knihy). Teď se ale nechci zastavovat u této pěkné knížky. Přemýšlím nad jinou věci: řekněte mně, proč mnozí "staří" lidé mají tak krásné oči, takový, dalo by se napsat, spokojený výraz ve tváři, proč z jejich slov cítíme takovou laskavost? Čím to je, je to automatické a logické, přichází to s věkem, smířením se smrtí, s vírou v Boha, je to odraz jejich života, života vlastně nenáročného a neuspěchaného, toho, jak celý život žili, jací byli, jak tvrdě pracovali, kolik těžkostí překonávali, kolik skromnosti v jejich životě bylo? Jak moc naše tvář mluví o tom, jací jsme? Nevím, jen tuším, že čím více svět nabízí radostí, tím více nespokojenosti a rozmrzelosti je vidět ve tvářích lidí, protože nahněvaně dochází na to, že nemůžou za jeden život všechny tyto "radosti" stihnout...Uf, to chce pořádné úsilí, kde se na nás hrabou všechny tyto "stařenky", které často svou vesnici za celý život ani neopustily, ale místo toho "jen" obyčejně žily a třeba vychovávaly děti...

- Psaní o fašanku v okolních obcích i ve Lhotě najdete na těchto stránkách v příštích dnech, navštívil jsem spíše ty méně "atraktivní", protože ty je podle mého názoru třeba zmapovat více než ty mediálně přitažlivé a už dokonale nafocené i popsané. Proto jsem byl třeba v Blatničce, tam mají možná už dvěstě let tradici "Blažejáků", což sice nemá nic společného s fašankem, ale je to svým způsobem pozoruhodná tradice církevní. V naší době jí ale hrozí "vyhunutí", vzal jsem si proto kromě foťáku i videokameru a pár minut natočil. Málem ale nebylo co, protože starší kluci už odmítají takovou tradici dodržovat, takže vše zůstalo na drobotině...O to dojemnější (i když asi smutnější) ale byla návštěva Blatničky. Však si reportáž budete moci přečíst v druhém čísle časopisu o Ostrožsku a Horňácku, který vyjde přesně 1. března (pokud vše stihnu).

- O Fašanku jsem zatím napsal jeden text, a ten najdete na stránkách www.mestohluk.cz. Hlučané chodili po dědině (pardón, po městě!) v neděli a já jsem jim slíbil, že ještě večer najdou fotky z chození na svých stránkách. Jinak jsem v Hluku potkal paní doktorku Tarcalovou ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti, vše kolem pečlivě fotila a říkala mi, že během víkendu byla překvapena, kolik zajímavých fašanků v regionu viděla. Podobně jsem potkal už v sobotu na fašanku v Ostrožské Nové Vsi její kolegyni, paní doktorku Habartovou, budu se snažit, abyste se o své poznatky podělily i s vámi, čtenáři těchto stránek. Jen ještě pro zajímavost dodávám, že paní Habartovou jsem zažil i v trošku nezvyklé situaci,když v sobotu večer, po fašanku v Kunovicích, uklízela kunovický památkový domeček, kde byla během dne zabijačka a následní pohoštění.

- Samozřejmě jsem v sobotu držel palce "krajance" Ališce Bučkové, je opravdu krásná a vítězství si zasloužila. Nejpozději zítra ráno si budete moci tady na stránkách prohlédnout řadu moc pěkných fotek, které přímo na soutěži nafotila Lenka Fojtíková z Blatnice. Opravdu paráda! Klobouk dolů před Lenkou, která se vracela z Prahy kolem třetí ráno a během dne už posílala fotky i texty! Pokud jde o Elišku, uvidíme, co přinesou příští týdny a měsíce, určitě ji čeká nelehké období, mnoho lidí ji bude pozorovat, mnoho lidí do ní zcela jistě vkládá mnohé naděje. A samozřejmě mnoho lidí jí asi tak trošku závidí všechnu tu slávu, ceny i krásu. Mně zůstala v hlavě nejvíc věta, kterou řekla její matka v kratičké "představovací" reportáži. "Já jsem hlavně šťastná, že Eliška je vnitřně krásná." Tak nějak ta věta zněla. A pro mě byla z celého večera určitě ta nejpodstatnější. Nyní přichází tvrdá realita, kdy bude osmnáctiletá mladičká dívčina vystavena všem možným lákadlům, která dnešní (zdánlivě) nablýskaný svět nabízí, čím je člověk více ve "světle ramp", tím jsou ona lákadla větší a přitažlivější, takže - držme jí palce! At zůstane věrná všemu tomu, co ji obklopovalo, než nevyzpytelný a zrádný "bůžek" slávy ozářil právě ji...

- Víc už dnes na stránky nenapíšu, média jsem o víkendu nesledoval, jen jsem si povšiml zprávy o tom, jak náš pan premiér ukončil rázně svou přítomnost v televizní debatě a uháněl na tenis z Prahy do Brna. Na první pohled se zdá, že takové harakyry může spáchat jen politický sebevrah. Což o to, náš premiér se často pokouší o podobné sebevraždy, tady ale bude asi příčina jiná - hlasy pro pana prezidenta V.K. jsou zřejmě už definitivně "nahnány" do toho správného "chlívečku", proto je čas na holky, které přehazují míček přes síť.

- Á ještě jedna informace. Včera jsem asi v Hluku ztratil mobil, proto prosím vás, s nimiž jsem v denním konktaktu, abyste mi nevolali, ale poslali mi mejlíka. Měl jsem holt smůlu, mobil asi vypadl z kabátu, podobně mně vypadl i blesk k foťáku, který se nyní snažím nějak slepit. Pro ty, kteří mi už psali, že jsem to asi přehnal s pitím, dodávám: nevypil jsem skoro vůbec nic, a když nebudu počítat loučení s rokem 2007, nenapil jsem se pořádně už hodně dlouho :)