NEJLEPŠÍ TRENÉR MLÁDEŽE V RÁMCI ČR ROMAN SKLENÁŘ V NAŠEM ROZHOVORU(11.ledna 2007)

„RÁD BYCH JEDNOU V HRADIŠTI TRÉNOVAL PRVNÍ LIGU,“
říká v našem rozhovoru profesionální trenér fotbalové akademie Roman Sklenář.


Roman Sklenář je bývalý brankář Slovácké Slavie Uherské Hradiště.
Deset let působí jako profesionální trenér mládeže. Absolvoval turnaje s výběry všech mládežnických kategorií doslova po celém světě. Asistent trenéra u reprezentační osmnáctky ČR. Za jeho největší trenérský úspěch se dá považovat stříbrná medaile z loňského ME „17“ v Lucembursku, kde výběr Česka prohrál ve finále s Ruskem až na penalty. To je stručná vizitka mládežnického trenéra, narozeného v Karlovým Varech.
Je ženatý, manželka se jmenuje Věra a mají tři děti. Veroniku (18), která hraje extraligu házené žen za Kunovice a je v kádru reprezentace juniorek České republiky. Jakub(20) hraje krajský fotbalový přebor v Kunovicích. Nejmladší Martin (10)
jde zatím v otcových stopách a nastupuje v brance přípravky Slovácka.
Roman Sklenář říká, že veškerý čas věnuje fotbalu a rodině a na ostatní aktivity mu nezbývá čas.


Když měli trenéři mládežnických fotbalových mužstev po celé naší zemi ukázat na toho nejlepšího za uplynulý rok 2006, ukázali na něho.
Ukázali na jednačtyřicetiletého Romana Sklenáře, který trénuje u nás na Slovácku ve fotbalové akademii. Pod jeho rukama doslova roste řada talentovaných fotbalistů. Toto významné a největší ocenění pro trenéra mládeže v rámci České republiky přebíral Roman Sklenář na gala večeru neprofesionálního fotbalu v Praze na Žofíně 6. ledna.

Bylo pro Vás vítězství v této anketě velkým překvapením?

Přiznám se, že bylo. U nás neexistuje v mládežnickém fotbale větší ocenění. Po těch letech práce, které dělám u mládeže, je to pro mě určitě pocta, která potěší. Trenéři mládeže jsou podle mě nedocenění a hlavně o nich není tolik slyšet a nejsou tak vidět jako ligoví trenéři.

Co myslíte, proč zvolili právě Vás?

Určitě k tomu napomohlo i účast naší sedmnáctky v květnovém finále ME. Předseda ČMFS pan Mokrý mně tehdy řekl „Důvěřoval jsem Vám a Vy moravský klucí umíte hodně pracovat.“ Ale musím přiznat, že bez dobrovolných trenérů mládeže po celém okrese, kteří nám do akademie posílají mladé talenty, by naše práce byla daleko těžší.

Koho by jste navrhoval na ocenění vy? Kdo by si ho zasloužil?

Je spousta nedoceněných trenérů mládeže. Velký pracant a obětavec je například pan Valtr z Bojkovic, který pro nás objevil např. Kúdela, Mendla a poslal je k nám do Slovácka. To jsou lidé, kteří se věnují mládeži už několik desítek let a ocenění by si jistě také zasloužili.


„TĚŽKÝ ÚRAZ RAMENE NASTARTOVAL MOJI TRENÉRSKOU DRÁHU.“

Jak se stalo, že jste se z Karlových Varů ocitl v Uherském Hradišti?

Tak to byla vyloženě náhoda, celá rodina pocházíme z Hradiště. Maminka byla zdravotní sestra a v šedesátých letech se dávaly umístěnky do nemocnic po celé republice a ona byla „převelena“ do Varů. Ale od svých dvou let žiji v Hradišti, kde jsem s fotbalem začínal.

Takže celou svoji hráčskou kariéru jste působil v Hradišti?

Od žáků až po dorostenecký věk jsem hrával za Slováckou Slavii.
Po odchodu na vysokou školu do Brna jsem po dobu studií hrával za Jarošov, který v té době trénoval pan Dostálek (otec bývalého reprezentanta Richarda Dostálka). V sedmadvaceti letech jsem měl těžký úraz ramene, který se mně stal při mistráku v Hluku. Ten se komplikovaně hojil a od té doby už to po fotbalové stránce nebylo ono.
I když na sklonku kariéry jsem ještě krátce chytal v Boršicích u Buchlovic.

Dá se říct, že Váš úraz nastartoval trenérskou kariéru?

Je to tak. Trénovat jsem začal někdy v počátku devadesátých let mladší žáky tehdejší Slovácké Slavie. To byla mimo jiné generace Michala Kadlece, který dnes hraje za Spartu Praha.

„BYL JSEM U SPOJENÍ SLOVÁCKÉ SLAVIE A SYNOTU.“

Kdy jste začal trénovat mládež profesionálně?

V roce 1996 jsem dostal nabídku od ČMFS z Prahy na profesionální zaměstnání. Od 1.12.1996 jsem se stal zaměstnanec Svazu pro mládež s centrem v Uherském Hradišti.
Měl jsem na starosti výběry mládeže pro reprezentaci, tréninkové kempy a další administrativu kolem žákovských a dorosteneckých mužstev v kraji. Takových pozic bylo celkem deset po celé republice. Mimo to jsem ještě ve Slovácké Slavii trénoval žáky.

Byl jste spolumajitelem prosperující firmy (Grafické studio 5 P). Bylo to pro Vás těžké odejít z ní a rozhodnout se jen a jen pro fotbal?

Určitě to nebylo jednoduché. Ještě asi půl roku jsem se snažil chodit do firmy, ale časově se to nedalo zvládnout, proto jsem přepustil svůj podíl ve firmě a fotbalu se věnoval naplno.

Neměl jste obavy, že jak rychle nabídka přišla, tak rychle můžete skončit? Co na takovou zásadní pracovní změnu říkala Vaše rodina?

Ono je to vždycky riziko. Měl jsem firmu, která prosperovala a vydělávala. Odcházel jsem do fotbalu, který je absolutně nejistý. Na druhou stranu ta nabídka byla pro mě tak lákavá, že v ten moment se mně práce stala vlastně i mým velkým koníčkem. Musím přiznat, že v té době mě rodina hodně podržela.

Jak jste se dostal do fotbalové akademie tehdejší Slovácké Slavie a jako trenér k mládežnické reprezentaci ČR?

Na kraji jsem působil asi šest let. Potom jsem dostal nabídku od tehdejšího šéftrenéra mládeže České republiky Dušana Fitzela podílet se jako asistent na výběru a vedení dorosteneckého mužstva ročníku 1987. Půl roku nato následovala nabídka od Ládi Mináře, tehdejšího sekretáře Synotu, dělat na profesionální úrovni ve fotbalové akademii (podzim 2002). S Minářem jsme se znali, prosazovali jsme spojení Slovácké Slavie a Synotu a zúčastnili se prakticky všech jednání o sloučení obou klubů.

Říkáte, že jste prosazoval spojení Synotu a Slovácké Slavie. Jak jste to tehdy viděl? Nemrzí vás, že z fotbalové mapy republiky zmizelo jméno klubu s tak velkou tradicí jako Slovácká Slavie?

Tak mrzí-nemrzí. Je to určitý vývoj a ekonomická stránka je v dnešním vrcholovém fotbale strašně důležitá. Pokud chceme dělat fotbal na špičkové úrovni, tak to jinak prostě nejde.
Spojení jsem tehdy viděl hodně pozitivně. Určitě to byl krok dopředu. Ať už je dneska situace jaké je, tak určitě pro fotbal v regionu to byl přínos. Pokud by nedošlo ke sloučení, tak by tady určitě nestál tento stadión a je otázka, jestli by se tu hrála vůbec liga.

Co čeká kluky, kteří se dostanou do fotbalové akademie Slovácka?

Od žákovských mužstev je kladený důraz na všeobecný rozvoj. Získat základy fotbalu, aby se v dorosteneckém věku dalo na tu práci navázat. V těchto věkových kategoriích nejsou až tak důležité samostatné výsledky. Více se soustřeďujeme na zvládnutí technické a kondiční stránky. O tom, že je to správná cesta, potvrzuje fakt, že pokud k nám přijde hráč z jiné sportovní školy, má proti klukům, kteří jsou v naší akademii, herní i tréninkové manko.

„PAVLA NEDVĚDA DÁVÁM ZA VZOR MLADÝM FOTBALISTŮM.“


Vypadá to, že oproti svým kolegům, kteří trénují muže, máte relativně klidný život bez stresů, když říkáte, že výsledky nejsou na prvním místě.
U mužů mužstvo čtyřikrát po sobě prohraje a trenér „letí.“ U mládeže máte tedy pevnou trenérskou pozici na několik let ?

Tak čtyřikrát po sobě jsme ještě neprohráli(smích).
Ale ta naše práce je hlavně o trpělivosti a výsledky by se měly dostavit na konci dorosteneckého věku a při přechodu do vrcholového fotbalu. Našim hlavním cílem je připravit odchovance pro ligový fotbal. Důležitý je pro nás hlavně herní projev a když hrajeme s našimi nejlepšími kluby, tak se nemáme za co stydět.

Je náš región úrodný pro mladé talenty?

Talentů je sice hodně, ale cesta do ligy je strašně dlouhá a ne každý je ochotný tomu obětovat všechno, a to nemluvím o různých nástrahách, které dnešní doba přináší. Výsledky u mládeže se nedostaví hned, postupně se budují a je jenom otázku času, kdy přijdou. Takový rychlý výsledek jako je přetahování hráčů, které některé kluby v okolí dělají, aby se zviditelnili, je na úkor kvality mladých fotbalistů.

Které kluby myslíte?

Tak v okolí jsou to hlavně Šardice a částečně to vidíme i u sousedního Zlína. Hodně se tam pracovalo na úkor výsledků. Talentů, kteří naskočili za poslední roky do ligy ze Zlína moc nebylo.

Jaké máte podmínky pro svoji práci v akademii?

Jsme schopni dát těm klukům opravdu to nejlepší. Když nepočítám Spartu, která má na Strahově tréninkové centrum, tak patříme v republice k takové té špičce. Nemáme problémy v ekonomickém zajištění a co se týče tréninkových ploch, tak si troufám říct, že máme lepší podmínky než třeba Slavie Praha.

Říkáte, že máte jedny z nejlepších podmínek pro svou práci v republice, a to i po finanční stránce. Jak je tedy možné, že v prvoligovém Slovácku, se kterým tvoříte jeden klub a jste pro ně „zásobárna“ talentů, nejsou peníze v současné době takřka na nic?

Naše akademie získává z devadesáti devíti procent peníze z Nadace Děti-kultura-sport a z Ministerstva školství a tělovýchovy a také z města.

Takže pokud by ligový klub sestoupil, tak po finanční stránce se to Akademie vůbec nedotkne?

Určité menší prostředky můžeme ztratit, ale v celkovém balíku je to skoro zanedbatelné.
Víc utrpí jakási prestiž klubu v tom, že bude druholigový.

Volají vám často rodiče mladých fotbalistů proč zrovna jejich syn nehraje a sedí na lavičce?

Samozřejmě, i toto se stává. Rodičům se snažíme vysvětlit v čem je problém, proč ten jejich potomek nenastupuje. Já se snažím ale hlavně komunikovat s hráči.
Trenér udělá v přípravě jenom něco, oni se musí snažit ty nedostatky odstraňovat hlavně samy. Dávám jím za příklad Pavla Nedvěda, který je takový fotbalový dříč a svou pílí se dostal tak daleko. U mladých fotbalistů, aby byli v herní pohodě, musí fungovat takový ten trojúhelník trenér - škola - rodiče.

„MICHAL KADLEC JE FOTBALISTA PODLE MÉHO GUSTA.“

Který byl největší fotbalový talent, co vám prošel pod rukama, za tu dobu co trénujete mládež?

Talent je jedna věc, ale k tomu se musí připočítat různé vlivy, jako je podpora rodičů a hlavně ochota samotného kluka chtít něco dokázat. Jedním z těchto byl Michal Kadlec, který zdědil talent po rodičích a hlavně on sám hodně chtěl. Dodneška si myslím, že je to kluk, který ví co chce.

Je to fotbalista podle vašeho gusta?

Ano je! Trošičku mu sice schází zkušenosti, ale je schopen to dotáhnout hodně daleko.
Fotbalově je velmi dobrý a jak ho znám, i z hlediska profesionálního chování a přístupu k tréninkům a zápasům, je velice zodpovědný.

Kdo ještě z fotbalové akademie by to podle vás mohl dotáhnout do první ligy?

Tak určitě hodně nedoceněný je Petr Spazier. Je to výborný a poctivý kluk a pokud by měl někdo dostat šanci v lize, tak určitě on. Potom jsou tu Zdeněk Šturma, který byl i v kádru trenéra Levého. Gólman Tomáš Fryšták, ten šel obrovským způsobem nahoru. A další hráči jako je Lukáš Kubáň nebo Marek Přílučík. V ročníku 1989 jsou příslibem reprezentanti Petr Reinberk a Martin Holek, o kterého bojuje pražská Sparta už třetím rokem.

Který z adeptů fotbalové akademie promarnil svůj velký talent? Kdo vás zklamal?

Měli jsme tu obrovsky nadaného kluka. Aleše Procházku, který byl větší talent než Michal Kadlec. Ten mě ale vyloženě nezklamal, u něho se kolem patnáctého roku projevily velké zdravotní problémy se zády a s fotbalem musel skončit.

Je možné, že se v okolních vesnicích objeví výrazný talent, který naskočí třeba až do dorostu bez toho, aby prošel žákovské výběry akademie?

V dnešní době už je to velice málo pravděpodobné. Přitom pokroku, jakým šel fotbal dopředu, takových Mirků Hlahůlků nebo Honzů Kolerů, kteří se takto uplatnili moc není a nám se to ještě nestalo.

„LÁKÁ MĚ TRÉNOVAT MUŽE, ALE AŽ NA URČITÉ ÚROVNI.“

Pamatujete v Hradišti hodně prvoligových trenérů. Který se nejvíc zajímal o práci fotbalové akademie?

Standa Levý, trošku jsme se znali a Levý byl hodně komunikativní typ. Paradoxně mu byla vyčítána špatná komunikace s trenéry juniorky, ale s námi, s trenéry dorostu mluvil hodně. Levý chodil i na některá naše utkání. Musím říct, že i Jirku Plíška jsem viděl na několika našich zápasech.

Co by jste poradil ligovému trenéru Malurovi? Jak zachránit ligu v Hradišti?

Myslím si, že v této situaci, ve které je, tak nemá co ztratit. A když bude trošku odvážný, a nebude se bát některých věcí, tak může uspět.

Co to znamená trošku odvážný?

Víte, tady tomu mužstvu chybí srdcař, který má ke klubu vztah. V kádru se vystřídalo strašně moc nových hráčů. Většina z nich přišla na hostování a ti se chtějí především za krátkou dobu zviditelnit a jdou dál. Mužstvo se buduje delší dobu, a než se naučí kabina fungovat naplno, tak to není ze dne na den. To se ukázalo na juniorce. Ta je už nějaký rok pohromadě a mužstvo táhne za jeden provaz i proti daleko zkušenějším mančaftům. A hlavně tam nechybí takové ty vítězné typy jako je například Spazier, Šturma nebo Mikulčík. Já osobně bych se nebál zařadit do kádru i odchovance klubu.

Bylo pro vás velké překvapení, že Pavel Hoftych (trenér úspěšné juniorky) nepřevzal po odchodu Plíška první mužstvo?

Abych řekl pravdu, tak jsem čekal, že bude Hoftych jmenován hlavním trenérem a bylo by to i z mého pohledu logické.

Kdyby přišla nabídka na trénování juniorky, vzal by jste ji?

Vzal.

Znamená to tedy, že nechcete zůstat v akademii natrvalo a v případě dobré trenérské nabídky by jste šel trénovat i muže?

Vždycky jsem trénoval u mládeže hodně vysoko. U dorostu a žáků ligu. A s výběrem české reprezentace jsem už také ledacos zažil. Ale samozřejmě mě láká trénovat muže, ale na určité úrovni, buď první nebo druhá liga a třeba i moravskoslezská liga s návazností na vyšší soutěž. Ale všechno má svůj čas. Dneska není až takový problém se někam trenérsky protáhnout, ale důležité je to mít srovnané a uspět. Dvakrát třikrát neuspějete a je po trénování. Někdy musíte být ve správnou dobu na správném místě.

Máte dvacetiletého syna, který hraje krajský přebor za Kunovice. Chodíte se na něj dívat?

No párkrát jsem tam byl, ale ten fotbal mě moc nepřitáhl. Pravidelně si raději zajdu do Kunovic na házenou, kde hraje dcera, je tam i daleko lepší atmosféra. Nebo se jezdím dívat v neděli dopoledne na mladší dorost Slovácka do Kostelan.

Profesionální trenér, který má v kádru Kunovic syna, a nechodí se na něj dívat?

Tak Jakub studuje vysokou školu a je velice nadaný v matematice, tam je jeho priorita. Fotbal je pro něj jenom takový doplněk. On sám ví, že ho nikdy nebude hrát na profesionální úrovni a když jedu raději na dorost Slovácka, tak to chápe. Jakub ale nechybí na žádném ligovém zápase Slovácka a je jeden z jeho největších fanoušků a můžu říct, že táhne ten fanouškovský kotel a strašně moc tím žije.

Kde je vrchol Vaší práce? Jaký je Váš cíl do budoucna?

Můj cíl je jednoznačný. Jednou bych chtěl Slovácko trénovat v první lize. Už jsem mohl i několikrát odejít, ale rád bych zůstal tady a ty kluky, které jsem si vychoval bych chtěl trénovat v lize.

(Rozhovor vyšel ve Slováckém deníku v úterý 9.1. a ve čtvrtek 11.1.2007)

Stanislav Dufka

Foto: Archiv Romana Sklenáře a Stanislav Dufka

ing. Roman Sklenář

Realizační tým při ME v Andoře - zleva Roman Sklenář (trenér),Jiří Strnad (technický vedoucí), Miroslava Bělohlavá (vedoucí mužstva), Jakub Dovalil (hlavní trenér), MUDr. Alexandr Kučera (doktor)

S reprezentační sedmnástkou na loňském ME U 17. Oficiální foto mužstva